LEGENDY 2016

Vystavte své vozy na jedné ze zajímavých motoristických akcí u nás.

Ve dnech 11. - 12. června se park léčebny v Bohnicích promění v největší museum a moto show LEGENDY 2016.

Zúčastněte se toho s námi. Chceme v našem stánku vystavit co největší množství starých modelů od "Citroëna" a případně doplnit i některým moderním modelem, který na ideologii této automobilky navazuje. Budeme se držet modelů od začátku výroby, od modelu A  do modelu XM. Pokud máte zájem přistavit váš vůz jako výstavní kus, kontaktujte nás na 603802623. Podmínky s Vámi probereme. Vozy jsou pojištěny a po celou dobu výstavy hlídány agenturou. Pokud máte Francouzský vůz jiné značky, motocykl nebo nějaký zajímavý artefakt, pomožte nám doplnit výstavu.  Každý majitel vozu dostane dvě volné vstupenky v hodnotě 800 Kč.

CITROËN SLAVÍ DVOJE NAROZENINY: ANDRÉ ♥ COLETTE!

Citroën v rámci oslav 65 let dodávky 2CV Fourgonnette a 20 let modelu Berlingo nabízí oba úspěšné modely v novém hávu, speciálně určeném pro colette! V tomto slavném obchodu sídlícím na prestižní pařížské adrese 213 rue Saint Honoréje při této příležitosti k vidění malá flotila složená z jednoho speciálně upraveného kusu od každého modelu. Vozy mají nadčasové rysy dodávky a jsou vyvedeny v typické barvě butiku: #2CVcolette.

Obě značky, sdílející společné hodnoty, kterými jsou inovace a odlišnost, se setkávají ve společném prohlášení andré ♥ colette!

Citroën se u příležitosti 65 let dodávky 2CV Fourgonnette a 20 let vozu Berlingo rozhodl spojit oba vozy do miniflotily upravené pro colette, známý obchod sídlící na adrese 213 rue Saint Honoré v Paříži. Tato spolupráce dvou francouzských značek, které spojuje jejich záliba v inovacích a odlišnosti, vedla k výrobě jedinečných vozů:

- Objevují se  u nich nadčasové rysy dodávky, jako je efekt vlnitého plechu u modelu Berlingo. Byla zvolena upravená verze s elektromotorem, která bude během kampaně brázdit Paříž a zajišťovat dodávky obchodu.

-          Logo Citroën, při této příležitosti v retro verzi,se objevuje v modrém odstínu, což je typická barva obchodu. Butik colette také získal při této příležitosti vintage logo. Autorem je umělec Steve Pitocco, který při jeho realizaci využil techniku ruční malby, která navazuje na tradici techniky prvních uživatelů.

-          Za provedením obou vozů stojí design centrum Citroën, jehož ředitel Alexandre Malval bděl nad každým detailem transformace „old to new“ u 2 CV Fourgonnette a „new to old“ v případě Berlinga.

V miniflotile se tak sešel průkopník mezi dodávkami se současným lídrem evropského trhu. Oba vozy lze shlédnout do konce dubna:

-          Elektrické Berlingo zajišťující dodávky pro colette.

-          Dodávka 2CV fourgonnette, umístěná před butikem na adrese 213 rue Saint Honoré v Paříži.

-          Na sociálních sítích obou značek se objevuje společný hashtag: #2CVcolette.

Tato dvojí oslava narozenin se organizuje s pomocí agentury L’Ecurie

To nejdůležitější o Citroënu 2 CV Fourgonnette

-          Představen v říjnu 1950 na pařížském autosalonu.

-          V prodeji od března 1951.

-          Počet vyrobených kusů: 1 246 335. sečtou-li sevšechny modely dohromady.

-          Ukončení výroby: 1978

Citroën se v poválečné době rozhodl vyvinout malý užitkový vůz určený za pracovní nástroj, jehož hlavní vlastností musela být funkčnost.

Úspěch byl okamžitý, dodací lhůty dosahovaly až 6 let! Stěžejními slovy vystihujícími vůz byla robustnost, praktičnost a  úspornost.

 2CV AU (1951–1956):

V říjnu 1950 se návštěvníci pařížského autosalonu seznámili s novou verzí vozu 2 CV, kterým byl typ AU. Šlo o první verzi dodávky2 CV fourgonnette.

AU, který byl prvním vozem segmentu, jenž Citroën od té doby již neopustil, zůstává i dnes pevně zakotven v srdcích celé generace umělců,

obchodníků, farmářů, elektrikářů…

 Zvláštnosti:

Téměř úplná absence signalizace, protože v roce 1950 nebyla povinná brzdová světla ani směrovky. Roli brzdových světel zastávalo

osvětlení zadní registrační značky, jako tomu bylo už v případě vozu Type A.

 Technické vlastnosti 2 CV AU:

 2 CV AZU (1954–1963):

Model představený v butiku colette: AZU série A

 V roce 1955 Citroën využil technický vývoj „sedanu“ 2 CV, svůj užitkový vůz vylepšil a vznikl model AZ. Zrodil se nový vůz 2 CV AZU, běžně nazývaný AZU.

Díky vyšší výkonnosti jde o dokonalé ztělesnění spolehlivého užitkového vozu. Tato verze si pochopitelně zachovala vlastnosti své předchůdkyně:

jednoduchost,  praktičnost, odolnost, užitečnost, komfort a nízké provozní náklady.

Zvláštnosti:

-          Nový blok motoru 425 cm³ (375 cm³u 2 CV fourgonnette AU).

-          Skutečně živý charakter a stabilita.

-          Multifunkčnost, za příplatek možnost přestavby AZU na rodinný 4místný vůz díky výbavě „glaçauto“ (boční okna a zadní lavice). Z AZU se tak stal AZU G.

 Počet vyrobených kusů (září 1954 až březen 1963): 291 147 AZU.

 2 CV AK 350 (1963–1970):

Po dvou velkých epochách vozů 2 CV fourgonnette AU a AZU se Citroën rozhodl svůj užitkový vůz ještě dále vylepšit: došlo k navýšení užitečného zatížení,

zlepšení komfortu a zvýšení výkonnosti. V dubnu 1963 se tak zrodil model AK 350.

 Zvláštnosti:

-          V roce 1964 se upustilo od tzv. sebevražedných dveří, které byly nahrazeny novými dveřmi, jež se otevíraly ve správném směru.

-          Použití motoru 602 cm³původem z modelu AMI 6, který umožnil zvládnout větší zátěž.

-          Stejně jako u vozu AZU bylo možné zadní část upravit pomocí výbavy „Glaçauto“.
Označení pak bylo2 CV AK G 350.

 Počet vyrobených kusů (duben 1963 až červenec 1970): 142 949 dodávek AK 350.

 2 CV AK 400 (1970–1978)

-          Použití předních kulatých směrovek umístěných na blatnících, plošších bočních žeber karoserie a navýšení furgonové části,

stále s cílem nabídnout největší nákladový objem ve své kategorii.

-          Zvýšení kapacity nákladu: 400 kg užitečného zatížení, tedy o 50 kg více než u předchůdce.

-          Motor 602 cm3 z AK 350 ustoupil vyspělejší verzi, která byla schopna vyvinout výkon 33 k.

-          Nejobjemnější ze všech modelů 2 CV fourgonnette

-          Praktičtější nakládání díky větším zadním dveřím a vyšší karoserii. Vůz byl také silnější než AZU.

To nejdůležitější o vozu Citroën Berlingo

-          Představení vozu Berlingo: 1996.

-          Počet prodaných kusů: 2,9 milionů(od roku 1996 do února 2015).

-          Citroën: Evropský lídr odvětví užitkových vozů F1.

 V roce 1996 Citroën poprvé představil Berlingo, díky němuž se značka stala vynálezcem vozů typu ludospace. Berlingo,

který přišel ze světa užitkových vozů, v sobě úžasně spojuje praktičnost a pohodlí.

Veverzi osobního automobilu  oslovildíky velkorysému a funkčnímu interiéru i rodiny.

Šlo o perfektní alternativu k velkým MPV, které v té době vládly na trhu. K jeho úspěchu přispěla všestrannost vozu a jeho příjemné používání.

 Berlingo I (1996-2007):

1996: Uvedení na trh

Verze:

1998: Berlingo s elektromotorem

1999: Berlingo Dynavolt

2000: Berlingo VU s motorem HDi – Speciální řada Berlingo Chrono

2007: Ukončení výroby

 Berlingo II (2008):

2008: Uvedení na trh

Verze:

2015: Nový Citroën Berlingo, představený na ženevském autosalonu.

2016: Magazín Argus ho zvolil užitkovým vozem roku.

 Zvláštnosti vozu nový Citroën Berlingo:

-          Nová přední maska: nová maska chladiče a nový nárazník se zabudovanými LED světly pro denní svícení.

-          Nová výbava pro větší praktičnost: dotykový displej 7’’, na němž jsou seskupeny ovladače funkcí média, navigace,

zpětné parkovaní kamery a duplikace telefonu pomocí funkce Mirror Screen, Active City Brake (nouzové automatické brzdění) atd.

-          Stále účinnější motory: motor BlueHDi 100 ETG6 s emisemi pouhých 106 g CO2/km, což je rekordně nízký výsledek ve své kategorii.

-          100 % elektrická verze, umožňující dojezd 170 km díky baterii, která se automaticky sama dobíjí při zpomalování nebo brzdění.

Citroën Berlingo, který s oblibou vyhledávali řidiči z povolání, byl od svého vzniku neustále vylepšován a vždy dokázal přinášet moderní

a praktické odpovědi na očekávání svých zákazníků.

U colette se představuje elektrická verze vozu:

-          Baterie se zárukou 8 let nebo 100 000 ujetých kilometrů jsou zabudovány pod zadní částí podlahy vozu. Ten si uchovává bezchybné chování i veškeré praktické funkce verze z klasickým motorem:

-          Kabina Extenso, umožňující převážet 3 osoby, s větší modularitou (přizpůsobitelná skládací sedadla) a lepšími užitečnými funkcemi

-          Maximální objem nákladového prostoru 3,7 m3 u verze L1 a 4,1 m3 u verze L2.

-          Délka nákladového prostoru – na úrovni podlahy – se zvýšila na 180, resp. 205 cm, po sklopení sedadel se prodlouží na 300, resp. 235 cm.

-          Užitečné zatížení může dosáhnout 695 kg.

-          Baterie s lithium-iontovou technologií nabízejí dojezd 170 km. Umožňují 2 možnosti nabíjení: v síti 230 V s maximální dobou nabíjení 8hodin (14A) nebo 15hodin (8A). Na speciálním nabíjecím stojanu 380 V s maximální dobou nabíjení 30 minut pro nabití na 80 % (95A).

Moje setkání s Citroëny 2CV: Rozhovor s Petrem Dukátem

1. Kdy jsi se dostal k Citroënům - 2CV?

          Rok 1986, nákup první Kachny od nějakého majitele z Liberce, stála léta nepoužívaná a zaprášená v garáži. Byla to stará 450cm3, r.v. 1968, červená. Dolili jsme benzín, vyměnili baterii a večer za tmy za svitu žlutých 6V žárovek, od kterých bylo vidět tak 3m před auto, odjeli po ose. Tím to začalo.

 2. Kdy k 2CV?

       Další 2CV v roce 1989, modrá Kachna, dovoz z Německa, kompletní repasi provedl Tomáš Neruda ještě v garáži v Jinonicích. Byla to myslím jeho první nebo druhá Kachna, kterou dělal a na které se to naučil. Takže vlastně tady začala jeho kariéra

 3.Který byl tvůj první sraz?

     Ranná 1988, vzpomínám na noční přepadovku Policie, kdy jsme se museli všichni legitimovat a odpovídat na nesmyslnné otázky typu "Proč jste tady a co tu děláte?"

 4. Který je nejoblíbenější?

       Žádný nemám

 5. Pokus se nám popsat největší zážitek z nějakého srazu?

    Určitě se nám líbil sraz v Mostě, byli jsme tam pouze na jeden den, ale tolik Kachen naráz jsem nikdy neviděl. Jiný světový sraz jsem nenavštívil, tak nemám porovnání, ale z toho, co jsem tady viděl mám super zážitek. Také tady proběhlo setkání s Policií, kdy nás při kontrole ve městě upozornili, že máme již 2 roky propadlou technickou prohlídku. Mě tenkrát nenapadlo říci nic lepšího, než že děkuji, že kdyby mi to neřekli, tak jsem bez ní jezdil dalších 5 let. Ti policisté nechápali a ať prý rychle zmizíme.

 6. Co nejhoršího se ti stalo na cestách, jaká porucha?

    Nejhorší porucha byla asi prasklý olejový chladič na cestě z Jugoslávie v Maďarsku mezi 3m vysokou kukuřicí. Asi po 2hodinách beznaděje následoval odtah na laně nějakým Novozélanďanem na cestě po Evropě do nejbližšího městečka vzdáleného cca 50km. Byla neděle podvečer, všude zavřeno. Zabušili jsme na vrata nějaké kovárny, kde naštěstí hořela kovářská výheň. Za pomoci ocelové pájky na dřevěné rukojeti, kterou jsem nahřál v peci a pak sprintem přeběhl na ulici, kde stálo auto a zapájel kousek praskliny, než pájka vychladla a toto opakoval dokola, se to podařilo spravit. Byl jsem tak unavený, že z Bratislavy do Prahy řídila moje současná manželka Martina, v tom čase ještě bez řidičského průkazu a jakékoliv praxe.

Předesílám, že se psal rok 1987, žádné mobilní telefony, nikde žádný "autorizovaný servis" vlastně nikde nic.

 7.Vystřídal jsi mnoho aut, na které vzpomínáš nejraději. I jiné značky?

    Auta moc nestřídám, srdeční záležitostí spojenou s mládím je samozřejmě Kachna, se kterou jsme projeli, co se tehdy dalo. Srdeční záležitostí středního věku je Subaru Impreza WRX. Co bude srdeční záležitostí pozdějšího věku nevím, asi bačkory na kolečkách

 8. Zůčastňuješ se aktivně při organizaci srazů?

    Ne, bohužel se již několik let srazů neúčastním ani pasivně

 9. Máš ještě nějaké nesplněné přání, co se týče aut a hlavně Citroënu?

   Abych našel ještě čas s Kachnou někdy pojezdit a hlavně aby někoho v Citroenu nenapadlo udělat face lift tohoto modelu jako např. Volkswagen s Broukem. To si Kachna nezaslouží.

 Petr a Martina Dukátovi

10.3.1885 se narodil otec 2CV, Pierre - Jules Boulanger.

Boulanger byl sice otcem 2CV, ale nikoliv jeho konstruktér. O vzník, vývoj, přípravu výroby i produkci Kachny se ale zásadním způsobem zasloužil.

V roce 1922, ve věku 37 let , jej pneumatikářská firma postavila na vysoký post společnosti Michelin a jmenovala členem správní rady.

    Pierre-Jules Auguste Vital Boulanger se narodil 10. března 1885 v Sin-le-Noble, předměstí města Douai v severní Franci. Rodina se brzy přestěhovala do Paříže. Vystudoval architekturu. Během vojenské služby u 25. protileteckého dělostřeleckého batalionu v Satory se spřátelil s Marcelem Michelinem, synovcem Édouarda Michelina. Třiadvacetiletý mladík se rozhodl roku 1908 hledat štěstí na západním pobřeží USA a v Kanadě. Zde příležitostně pracoval jako kovboj na ranči v Rockies, řidič tramvaje v San Franciscu a kreslič v architektonické kanceláři Dudley v Seattlu. Roku 1911 založil ve městě Victoria v kanadské Britské Kolumbii prosperující stavební firmu Modern House Ltd, zabývající se výstavbu domů. Pětadvacetiletý mladík se postavil na vlastní nohy. V září 1914 uposlechl volání vlasti a vrátil se domů. Od ledna 1915 sloužil v hodnosti kapitána u francouzského leteckého průzkumu. Vydával se za frontové linie, kde vyhledával a fotografoval pozice nepřátelského dělostřelectva. Roku 1917 jej sestřelili a půl roku strávil v nemocnici. Za chrabrost a zranění obdržel francouzský Řád čestné legie, podobně jej odměnili spojenci – Belgičané Válečným křížem, Američané Medailí za vynikající služby a Britové Řádem Britského impéria. Boulanger se po válce rozhodl, že zůstane ve Francii. Édouard Michelin jej měl rád a natolik si ho vážil, že mu nabídl místo ředitele rozsáhlého stavebního programu továrny na pneumatiky a hlavního sídla společnosti v Clermont-Ferrand. Boulanger v dubnu 1919 nabídku přijal. Roku 1922, ve věku 37 let, jej pneumatikářská rodina pověřila postavením vysokého šéfa společnosti Michelin a jmenovala členem správní rady. Když Michelin převzal společnost Citroën, stanul Pierre Michelin v jejím čele ve funkci prezident – generální ředitel, Boulanger se stal jeho asistentem a měl funkci generálního ředitele. Po smrti přítele Pierra Michelina roku 1937 jej jmenovali šéfem Citroënu a roku 1938 také výkonným spoluředitelem společnosti Michelin. Mezi přáteli a kolegy byl znám pod přezdívkou PJB. Říkalo se o něm, že má více z rodiny Michelinů než všichni její ostatní žijící členové. Předbíháme, ale konstatujme, že Boulanger byl sice otcem 2CV, ale nikoli jeho konstruktérem; o vznik, vývoj, přípravu výroby i produkci Kachny se zásadním způsobem zasloužil. Boulanger byl pravým opakem vzhledu i povahy bonvivána André Citroëna překypujícího optimismem. Tichý a přemýšlivý Pierre-Jules měl uzavřenou povahou. Nesedělo mu okázalé sebeprosazování a bezbřehé společenské tlachy předchůdce. Byl vysoký, strohý a skromný. Uměl se rychle rozhodnout. Byl velmi výkonný, ale někdy i tvrdohlavý a dogmatický, přesto chápavý a přátelský při jednání se spolupracovníky.               

Když Michelin převzal společnost Citroën, stanul v čele společnosti Pierre Michelin a Boulanger je jmenován generálním ředitelem.

PJB proslul velikou šetrností. Jakmile jej posadili do ředitelského křesla Citroënu, předčasně ukončil smlouvu a „zhasnul“ Eiffelovku. Pojišťovnu Citroën prodal britské pojišťovací skupině British Caledonian. Utnul všechny aktivity, které se bezprostředně netýkaly výroby automobilů – zbavil se reprezentačního pařížského showroomu, taxislužby i autobusové dopravy. Jeho uniformou byl šedý oblek, plstěný klobouk a veliký šedý zmačkaný pršiplášť. Nikdo jej neviděl bez zapálené gitanky visící ze rtů. Po kapsách nosil plno malých černých zápisníků, které co chvíli plnil myšlenkami, plány, postřehy a poznámkami o vývoji automobilů. Jako opak Citroëna byl zaníceným motoristou, miloval řízení a intuitivně poznal a zapisoval, co je na autě dobrého a co nefunguje. Technikům pak předával svá úsečná zjištění. Charakterizovala jej tichá rozhodnost. Na spolupracovníky působil přirozeným respektem a důvěrou. Znali jej jako přísného myslitele, který vedl tým divokých talentů k ještě větším výkonům. Dnešní přísná vyhodnocování nových konstrukcí korporátními komisemi a zákaznickými testy zajišťují, že do výroby se dostanou jenom určité archetypy anonymních bezpohlavních aut, splňující všechna očekávání všech mužů i žen. V době Boulangera spočívalo navrhování aut ve velmi osobitých a účelných procesech, které nevyhnutelně vedly k výrobě automobilů zrcadlících osobnost a názory konstruktéra. Jejich tvar byl výsledkem vkusu a přání, či naopak nelibosti některého z tvůrců. Auta ztělesňovala návrhářovu úroveň inženýrských znalostí, kreativity, vynalézavosti, estetiky a kulturního zázemí – to vše se promítalo do těžko definovatelného, ale nikdy nechybějícího charismatu auta, jímž k nám promlouvají klasické automobily. Spartánský 2CV přesně vystihuje Boulangerův naturel. Jedním z Boulangerových úkolů u Citroënu bylo načrtnout plán kroků, které by vymezily výrobní program automobilky na nejméně deset příštích let. Když uvážíme, v jakých problémech se značka nacházela před pouhými dvěma roky, byl Boulangerův plán pozoruhodně smělý a odvážný. Traction Avant, vůz střední třídy, měl pod kódovým jménem AX dostat novou, moderní aerodynamickou karosérii. PBJ uvažoval o zcela novém luxusním, velmi pokrokovém voze vyšší třídy VGD (Voiture de Grand Diffusion; poznámka: budoucí typ DS), měla se vyrábět úplně nová konstrukce rozvážkové dodávky s pohonem předních kol a kódovým jménem TUB (Transport Utilitaire Basse; poznámka: prapředek legendárního typu H). Nejnižší stupínek měl zaujmout zcela nový, unikátní lidový vůz TPV (Toute Petite Voiture = úplně malý vůz), určený venkovským a městským pracujícím. Měli jej začít vyrábět během roku 1940. Nápad vyrábět velké série automobilů, které by byly díky nižší ceně i provozním nákladům přístupné širšímu okruhu zákazníků, nebyl nový. Ve 20. letech se touto cestou vydala značky Austin, Citroën, nemluvě o americkém Fordovi. Ve třicátých letech byly lidové vozy produkovány v Itálii i Německu. Napoleon se zasloužil o dobrou a funkční silniční síť strategických routes nationales vedoucích mezí Paříží, přístavy a velkými průmyslovými nebo obchodními centry. Ostatní venkovská města s pravidelnými trhy a krajinou rozseté vesnice spojovaly zanedbané, kostrbaté místní silnice nebo venkovské cesty s vyjetými kolejemi. Tiskové oddělení Citroënu léta podporovalo následující historku: „PJB si pořídil dům na venkově u Clermont--Ferrand. Pokaždé, když tam plochou zemědělskou krajinou cestoval, všímal si, jakých primitivních způsobů dopravy používají venkované k přepravě zboží z Auvergnat na každotýdenní trh v sousedním městečku Lempdes. 

Mezi přáteli, známými a kolegy byl znám pod přezdívkou PJB. 

Běžně se setkával s trakaři, roztodivnými kárami a vozíky taženými koňmi, voly nebo se strhanými, přestárlými automobily. Mnoho z nich mělo podomácku přestavěnou zadní část karosérie na praktickou korbičku. Ráno odjela rodina farmáře na trh, manželka s dětmi se oháněla na tržišti, zatímco hlava rodiny čekala, popíjela a tlachala v brasserii. K večeru všichni nasedli a kodrcali se domů. Boulangerovi svitlo, že farmářům chybí laciný, praktický a trvanlivý automobil, který se všude dostane. Samozřejmě, jeho cena musela být nízká, stejně tak provozní náklady i účty za opravy. Musel být prostorný a nabídnout určitou míru pohodlí. Obsluha auta musela být jednoduchá a snadná, aby ji zvládla sama selka a její manžel mohl zůstat doma a věnovat se užitečné práci v hospodářství. O kolik více práce, která by pozvedla zemědělství, by se mohlo udělat! Za zákazníky nové kategorie auta, TPV, prvoplánově považoval zemědělce. Později se ukázalo, že autíčko může být stejně užitečné také pracujícím průmyslových měst a jejich předměstí.“ Pravda ale bude spíše taková, že jak Boulanger, tak Michelin zjistili, že patrně největší chybou, jakou kdy André Citroën udělal bylo, že ukončil roku 1926 výrobu lehkého vozu 5CV 7.5 hp, aniž by jej nahradil moderním nástupcem. 

Poslední veletrh v Ženevě - 2CV tam nenajdete.

200 vystavovatelů má k dispozici přes 100 000 m2, výstavu doplňků a nářadí nepočítaje. Za den se to nedá stihnout a všechno popsat ještě méně. Denně se odehrálo kolem 100 tiskových konferencí a odhalení premiérových exponátů

Tiskové konference byly každou čtvrt hodinku, na dvou místech zároveň. Letos byl nával akreditovaných novinářů zvlášť velký. Ze všech kontinentů se jich sjelo během dvou dnů téměř 10 000. V příštích dnech se očekává v Ženevě čtvrt milionu návštěvníků.Ženevský autosalon je vyváženým mixem mezi 150 premiérami, nesériovými kreacemi a nezměrným množstvím modelů pro běžného konzumenta.

Zaznamenali jsme úplně nové firmy, jako Arash s e-auty o více než 2000 koní, ale zmizela mimo jiné např. Hispano-Suiza. Přibylo malých firem specializovaných na elektroauta, např. Bee Bee. Za pozornost stálo avantgardní coupé od Rinspeedu s dronem nebo anglický Kahn na chassis Aston Martin. Tradičně se na salonu pyšní milionovými auty  dánský Zenvo (SS1) nebo Pagani (Zonda) a pod 1000 PS nejde nic.

SUVy jsou stále "in", takže zmíním Teslu s křídlovými dveřmi, decentního Maserati Levante a sympatickou Škodu Vision S, která se prý bude v této podobě brzy vyrábět. Velikost, prostornost a přehled tohoto konceptu spojuje nejdůležitější atributy úspěšného auta pro širší publikum. 

Nejen nejnovější facelift Superbu je atraktivní a zaslouženě přitahoval pozornost návštěvníků. Velmi povedený je ze stejného domu i A2, ženevská světová premiéra, kompaktní SUVík (4.2m), pro začátečníky s dostatečně tlustou peněženkou. U Audi není nic zdarma. Podobně je to s premiérovým boxterem od Porsche - než začne spořit na spotřebě, je nutné jej draze zaplatit.

Japonské a korejské automobily nadále získávájí zákazníky bohatým vybavením v ceně a spolehlivostí. Navíc mají jaksi pro každého něco – jejich modelová paleta je věru široká. Tata budil na výstavě dojem, že stagnuje. Evropské firmy vsázejí na výkon i když je spotřeba a zplodiny neutuchajícím tématem. Překvapením je nápadně malý podíl čistě elektrických aut. Často, jako u citroenu, je DS-e jen studie. Přesto se něco dalo do pohybu – u každého stánku velkých firem ujišťují, že za krátko nabídnou elektrický model s delším dojezdem.

Švýcarská firma vyvinula čisté elektroauto do města s jediným rozdílem: bude k zaplacení. Pokud se nic nezmění ta bude k mání pod 10t Euro včetně akumulátorů.  K 6. březnu registrovali v Küsnachtu již 311 objednávek pro první serii 500 jednotek. Francouzská Bee Bee staví v Alsasku levný XS se skromným dojezdem, ale nabízí pro delší cesty, jako třeba na prázdniny, na denní zapůjčení přívěsný generátor. Ten se zas odloží v jednom z více než sta depozitářů a na cestu zpět zas zapůjčí. Bude zajímavé sledovat, zda se tento systém osvědčí.

Mezi výkonnými elektroauty je na salonu zase lichtenštejnský Quant a Quantino. Firma slibuje technologií „Nanoflowcell“ o vyšším napětí, dojezd přes 1000 km.Výkonné motory generují téměř 1100 PS. Jízdu s ním firma už delší dobu slibuje a nikdo to auto ještě nekoupil.

Zatím je tedy Quant jen k vidění, ale i to stojí za to. Konkurent, chorvatský supersport Mate Rimače ze Záhřebu, je už dál. Rimac se stal nejrychlejším a nejhbitějším seriovým elektroautem na světě. 1100 PS jej katapultuje až na 335 kmh. Opravdu levný ale není, přijde na půl milionu Euro.

 

Klasické supersporty jako je Bugatti, Koenigsegg nebo Pagani Zonda stále vylepšují a dolaďují spalovací motory s nejméně dvěma turbodmychadly.Tato milionová auto musí mít vše v karbonu a keramice, jen parkovací kamera přijde na 40000 euro navíc. Bugatti Chiron V16, rychlejší bratr Veyrona, jede lehce 370 kmh a druhým klíčkem se dá odjistit a dosáhne 420 kmh – prostě přesně tolik, kolik je dnes absolutně zapotřebí.

Pastva pro oči jsou unikáty firem jako Italdesign und Superleggera, v zastoupení tuctu dalších, které se specializují na vylepšení vlastně perfektního a noblesního Bentleye, Ferrari, ale dnes i Tesly a Porsche,  a prodražení již značně drahého. Člověk se diví, kolik vzáného dřeva a jemných kůží se dá do auta zabudovat.

Volvo, Jaguar a Aston Martin připomínají svou tradici vystaveným veteránem. Mladí návštěvníci postávají s polootevřenou pusou u „Sněhurčiny rakve“, jak se trefně tomuto volvu přezdívá. U Fiatu se zvláště mladým ženám moc líbil Spider 124 v retrolooku. Renault slibuje, že oživí tradici a příští rok vyjede nová, ale na klasické A 110 orientovaná, Alpine.

Alfa Romeo nabízí v modelu Giulia  široký výběr motorizace. Koho nenadchne elastický motor se 135 PS, tak si asi vybere dvakrát silnější, nebo silný diesel a úspěšní mladí bankéři poletí zaručeně na Giuliu s 510 PS - vlka v ovčím kožichu.

Opel může být spokojen, vždyť jejich Astra se stala autem roku. V chodbách se šeptalo, že experti "vědí", že vlastně měla vyhrát Mazda MX-5 jako auto s vynikající technikou a ne pojízdný počítač. Skandinávští novináři hlasovali pro svůj Volvo SUV, ale angličtí voliči, fandící Vauxhallu a němečtí kolegové nakonec prosadili identickou Astru. Škoda Superb skončila na třetím místě spolu s pěti dalšími konkurenty.

Překvapením byla mizivá prezence samojezdících aut, zřejmě proto, že stále není vyřešena odpovědnost a pojištění škod způsobených softwarovým či technickým defektem. Horečně se pracuje na vyřešení selekce, zda auto srazí spíš chodce nebo vrazí do jiného auta, nebo radši do zdi. Cesta na Autosalon Ženeva stojí za to – pohodlné boty jsou podmínkou úspěšné návštěvy, protože lehká procházka to opravdu není.

Text a foto © Václav Velkoborský a autor  

Použito se svolením autora

Kam se vytrácí kreativita automobilky Citroën? Toto byla nádhera a vyjimečnost.

Moje setkání s Citroëny 2CV: Rozhovor s Leošem Čapkem

Moje setkání s Citroëny: Rozhovor s Leošem Čapkem

1. Kdy jsi se dostal k Citroënům?

Za komunistů jsem vždy chtěl nějakou « boudu », ale povedlo se to až koncem roku 1989. To mi Luboš Hůla domluvil u Karla ve Vídni moji první Acadianu.

 2. Kdy k 2CV?

Já mám stále asi raději Dyanu než 2CV, ale uznávám, že kachna je klasika. První jsem si koupil v Německu v roce 90. Od té doby jsem měl dlouhou dobu vždy dvě. Jednu letní a druhou zimní.

3.Který byl tvůj první sraz?

Na prvním srazu jsem byl s Acadianou na Rané ještě u “koule”.

 4. Který je nejoblíbenější?

Mezi mé nejoblíbenější srazy patří všechny srazy, které pořádá Norimberský 2 CV klub. Ať už to bylo ještě u Geiselwindu nebo v Puscheldorfu. Dnes je pro mě číslo jedna sraz u Igela v Kulmbachu. Sezónu rád začínám na čarodějnice na srazu u Mathiase v Dalkingenu poblíž Aalenu.

  5. Pokus se nám popsat největší zážitek z nějakého srazu?

Ze všech srazů, zejména v Německu, mám mnoho krásných zážitků, protože jsem zde potkal mnoho výborných lidí. Přesto asi největší zážitek jsem zažil na srazu k 50tému výročí 2CV v Paříži. Tím myslím páteční « Spanilou jízdu « městem po všech důležitých památkách této metropole. Takovou atmosféru asi již nikdy kachňak nezažije.

 6. Co nejhoršího se ti stalo na cestách, jaká porucha?

S kachnama jsem najezdil mnoho desítek tisíc kilometrů a žádná vážná závada mě nepotkala a doufám, že mě ani nepotká.

 7.Vystřídal si mnoho aut, na které vzpomínáš nejraději. I jiné značky?

Nejlepši vozidlo je to služební, do kterého si platíš jenom naftu nebo benzín. Nestaráš se o pojištění, dálniční známku, zimní pneu a servis. Ale teď vážně. Když pominu kachny, tak jsem si užil jízdu v Lancii Delta HF Integrale nebo v Peugeotu 306 Maxi skupiny A během mé závodnické kariery.

8. Zůčastňuješ se aktivně při organizaci srazů?

Dnes ne

 8. Máš ještě nějaké nesplněné přání, co se týče aut a hlavně Citroënu?

Nic mě nenapadá, tak asi ne.

Citroën Mehari na Ženevském autosalonu 2016 již dnes, 1.března

Citroën představí na ženevském autosalonu 2016 koncepční vůz E-MEHARI styled by Courrèges. Tato spolupráce svedla k sobě dvě značky, které ve své minulosti způsobily převrat své doby či odvětví a nabízejí kreativitu francouzského stylu. Jejich setkání nad designem čtyřmístného 100 % elektrického kabrioletu Citroën E-MEHARI je vzhledem k vývoji značky Courrèges zcela samozřejmá. Koncepční vůz Citroën E-MEHARI styled by Courrèges si pohrává s odstíny a materiály barvy bílé, která je poznávacím znamením značky Courrèges. Funkčnost a prostor přetváří v duchu svobody. Tato esence pozitivní energie a optimismu prozáří stánek Citroënu od 1. března.

Sledujte naše stránky, již 1.3. vám přineseme exklusivní fotografie! Prozatím existuje jenom jedna fotografie kterou jsme našli v kontejneru na tříděný papírový odpad v technických prostorách autosalonu.

Trochu historie:

Citroën Méhari je terénní automobil, vyráběný v letech 1968–1988 ve francouzské automobilce Citroën. Jméno vozu pochází z francouzského označení dromedára.

Celkem bylo vyrobeno 144 953 kusů, z toho 1213 vozů mělo pohon všech kol (model AYCE). Karoserie byla vyrobena z plastu ABS. Objem motoru byl stejný jako u vozů Citroën 2CV a Citroën Dyane 6, tedy 602 cm³

Téměř 50 let od uvedení vozu Méhari na trh v květnu 1968 se dvě vizionářské ikonické francouzské značky sešly nad společným projektem: koncepčním vozem Citroën E-MEHARI styled by Courrèges. Tento koncept vychází z vozu CitroënE-MEHARI, který byl představen v prosinci 2015 jako odkaz na motoristickou ikonu, jenž však zřetelně hledí do budoucnosti. Tento čtyřmístný 100% elektrický kabriolet je moderní, zábavný a šetrný k životnímu prostředí a dokonale ztělesňuje hodnoty kreativity, svobody a optimismu, které značka Citroën podporuje již téměř 100 let.

A zde jsou již zmiňované fotografie. Co na ně říkáte?

ČECHOMOR vás zve: Sraz na Andrově Chlumu je 14.5. 2016

ČECHOMOR vás zve: Sraz na Andrově Chlumu je 14.5. 2016 . Více na http://www.2cvcechomor.xf.cz/index.html

Zdraví majitel a příznivec 2CV

  Pepíno Žižkovský

obrázek je pouze ilustrativní

Moje setkání s Citroëny 2CV: Rozhovor s Janem Červeným

Rozhovor s Janem Červeným ,, Moje setkání s Citroëny"   

1. Kdy jsi se dostal k Citroënům? V 9-ti letech, dobře si ten den pamatuji.

Psal se rok 1982, seděli jsme s kamarádem u mě doma v pokoji na podlaze a listovali atlasem aut. Jemu přistál prst na 2CV, mě na Peugeotu 304 S Cabriolet a společně jsme slintali nad DS a DS z Chapronu. Ostatní značky jsme až neuctivě vynechávali, ale Francie ta nás táhla oba a mě zůstala do dnes.

 2. Kdy k 2CV?

   Když bylo kamarádovi 17let, koupila mu máma starší 2CV právě od Tebe Tome, tuším rok 1992 a protože jsem byl o rok starší a měl už řidičák, jel jsem s ním pro kachnu do Jinonic v roli řidiče. Byla barvy vyblité zeleně, ale opravdu hodně vyblité, na tom samozřejmě vůbec nezáleželo, protože byla nejhezčí a hlavně první! Asi o dva měsíce později jsme s kachnou jeli pro mého prvního Peugeota 304 sedan červené barvy do Lhoty u Rakovníka. Nádhernej kus!

   Auta jsme si průběžně půjčovali a začali jezdit i na první srazy do Orasic, hospoda U muzikanta. A propos, vzpomínáte ještě na první trochu “kachní” kapelu Rowdies? Hrávali v Orasicích – Pavel Attel, Milan Klindera, Bogo, ostatní jména už nevím..

   Časem jsme provedli na kachně designové změny, nakoupili barvy ve spreji a vyrobili kubistický nástřik, který se dostal až na obálku autoatlasu z r. 1995.

   Po doslova totálním zdechnutí motoru Peugeota 304, jsem koupil v únoru r. 1994 své první 2CV, brčálově zelenou od pána ze Středokluk a časem pak vystřídal další 4 kachny.

 3.Který byl tvůj první sraz?

   Orasice 1992. Nikdy nezapomenu na dovednostní soutěže v jízdě zručnosti, ruka spolujezdce vystrčená z okénka s kelímkem vody a okénkem na každém hrbolu pravidelně gilotinovaná. Ještě dnes mi visí v práci obrázek – fotografie za 3. místo v rallye z 4. – 6.6. 1993. Nebo soutěž ve hře na trombón..Pak následoval Vysoký Chlumec, Raná, Nespeky a světové srazy.

4. Který je nejoblíbenější?

   V návštěvnosti srazů po ČR jsem tak trochu lenoch a omlouvám si to tak, že jsem patriot a účastním se spíše srazů 2CV Clubu, ale i z toho mála ostatních srazů, které jsem navštívil asi nejvíce Nespeky. Ale nechci se nikoho dotknout, třeba jsou ostatní srazy vyjímečné a já o tom jen nevím. Také mi přijde, že je srazů moc. Možná by kachnám prospělo dělat jen dva, tři ročně a ve spolupráci několika klubů..

   Je fakt, že každému srazu po nějaké době dochází kyslík a pokud se nezapojí aktivitou samotní účastníci a “jedou jen na sraz”, tak jde úroveň postupně dolů. Zároveň ale aktivní účast na srazu není povinností, je to dobrovolné, ale s rizikem, že se patrony vystřílí a časem je z toho pro někoho nuda. Je mi také trochu líto, že už se nescházíme v nějaké hospůdce na pokec a že se vídáme jen na srazu, třeba večery v Kachně a Koráb byly kouzelné!

  5. Pokus se nám popsat největší zážitek z nějakého srazu?

    Cha! Tak to je celá plejáda zážitků.. Největší zážitek jednoznačně přípravný sraz na Most v roce 2008. Sešla se parta lidí, která měla jeden cíl a pak samotný Most v roce 2009 a ta masa lidí všude kolem. Vždycky si vzpomenu na výraz Yvonne Sanchez, která v Mostě vystupovala a Zdeňka Bínu s Fredrikem Janáčkem z -123minut. Vůbec nevěděli do čeho jdou, mysleli, že tam bude tak 200-300 lidí. Všichni 3 konstatovali, že takovou šou a atmosféru nikdy před tím nezažili a tím to byl zážitek i pro mě. Také pohled na nohy, které nesly hlavní pódium byl pro mě zážitek a to ve chvíli, kdy se tam na místo projektovaných 40 osob + aparát, nahrnula asi stovka. Nikdy jsem o tom nemluvil, ale pan stavitel z místa raději zdrhnul. Předpokládám, že většina z nás bude takhle Most hodnotit, ale krásný byly právě i Orasice a třeba radost ze zmíněné rallye nebo Vysoký Chlumec a výlety do lomu a okolí, večerní krákání u kotlíkářských písniček nebo Nespeky a jejich kreace na téma Hippies. Salbris je směska pocitů, ale náš kopeček na stanování a koncert pro mě zážitek rozhodně byl.

    No a nejhorší zážitky mám také z Mostu, bylo tam pár blbů, kteří dostali vysílačku a funkci a uměli udělat dusno uff! A pak Francie a ta krutá zoufalost pořadatelů.

6. Co nejhoršího se ti stalo na cestách, jaká porucha?

   Vrtule, jednoznačně upadlá vrtule. Na tu jsem nebyl připravený v roce 1998 při cestě z Berlína. Jeli jsme se tam podívat na šílenou techno párty Love Parade, tuctuctuc a všude kolem hejno zhulených technařů..ve 2h ráno nám 100km od Berlína na dálnici upadla, přidřel jsem motor a do rána čekal na kamaráda, až mi přiveze náhradní od Tomáše.

7.Vystřídal jsi mnoho aut, na které vzpomínáš nejraději. I jiné značky?

    No jejej, první bylo Aero Minor Normandie, byl to vrak, ale krásnej, následoval Barkas V901/2, ujelo jen jednu cestu z kopce v Podolí, nešlo řadit, vrátil jsem se za týden a bylo zdemolované. Krásně vonělo dřevem. Pak Peugeot 304 sedan, pohodlné s přezdívkou Drakouš, několik 2CV a AK a pak jsem si splnil dětský sen a pořídil si DS a Peugeota 304 S cabriolet. DS je bezkonkurenčně nejpohodlnější auto, se kterým jsem kdy jel. Peugeota teprve poznávám, mám najeto jen pár kilometrů, ale pohodlnost je ryze francouzská a šarm ať si říká kdo chce co chce, to auto zkrátka od Pininfariny má! Nemůžu také zapomenout na na Citroën Ami 8 Super, se kterým jezdíme s Tomem revivaly, je až k neuvěření co to auto vydrží a pak Škoda 120S, ta nás zase vozí na ostrých rallye pod pečlivým dohledem Pegáska (Petra Koláře).

   K novým moderním autům I když je používám, nemám téměř žádný vztah, připadají mi stejné.

 8. Zúčastňuješ se aktivně při organizaci srazů?

   Ano a jsem za to rád a kdykoliv tak rád učiním. Shodou okolností jsem právě dočetl příspěvek od Tomáše Stolaře. Chválil v něm Nespeky, ale ty, vedené Tomášem. A v tom je právě ta obtíž, Tomáš a spol. táhnou srazy už hromadu let, sponzorovat, organizovat, odmoderovat, zákonitě pak dojde k útlumu a tak je každá ruka vítaná..a to nás na Nespekách pracovalo vžycky víc, nebyl to jen jeden člověk – Jana, Mlaďas, Martina, Líba Kubeš, Martin a jiní. Mě se líbil i ten poslední sraz v Nespekách a chci poděkovat holkám že to zvládly. Jen asi uzrál čas vymyslet něco nového, zapojit čerstvé síly a říct si, co vlastně od srazu všechno chceme.   

 8. Máš ještě nějaké nesplněné přání, co se týče aut a hlavně Citroënu?

  Rád bych se svezl Citroënem SM a jednou, až bude víc času bych rád oživil vůz, automobilovou legendu, která je úzce svázaná s Citroënem a fimou Panhard…a ještě něco, zopakovat si pořádání většího srazu v ČR.

Moje setkání s Citroëny 2CV: Rozhovor s Hanou Bazalovou

Rozhovor s Hanou Bazalovou ,, Moje setkání s Citroëny"

1.Kdy ses dostal k Citroënům?

 V roce 2011 jsem si pořídila Citroen C3, jako spolehlivého malého ďábla pro ženskou.

2. Kdy k 2CV?

Můj kamarád potřeboval druhého řidiče na sraz v Salbris, a protože ráda řídím, vyrazila jsem s ním. S kachnou jsem nakonec najela 4000 km, bez nehody a bez poruchy a bylo to opravdu fantastické. Tenkrát jsem si říkala, že si kachnu pořídím, ale nějak pořád chyběly finance.

3. Který byl tvůj první sraz?

 Salbris Francie

4. Který je nejoblíbenější?

Byla jsem pak ještě na Moravě a v Žerotíně, všude byla pohoda

5. Pokus se nám popsat největší zážitek z nějakého srazu?

 Ve Francii to bylo spojené s dovolenou a cestováním. Poznala jsem spoustu přátel a prima lidiček. Asi mě nejvíc dostalo při ukončení srazu, když se ozvalo nastartování kachny a začala projekce. Ten zvuk se nedá vymazat z hlavy.

6. Co nejhoršího se ti stalo na cestách, jaká porucha?

Zatím jsem měla štěstí, s trabantem jsem sice skončila na střeše, ale zázrakem bez následků. S věkem je člověk opatrnější, a tak si jen přeju, aby mě štěstí neopouštělo

.

7. Vystřídal si mnoho aut, na které vzpomínáš nejraději. I jiné značky?

 Od Škody 1000 až k Octavii, C3, dodávku Nissana, ale asi nejraději vzpomínám na Trabanta.

8. Zúčastňuješ se aktivně při organizaci srazů? Ne

9. Máš ještě nějaké nesplněné přání, co se týče aut a hlavně Citroënu?

Teď mám v garáži rozebranou kachnu a jen si přeji, abych jí ještě někdy dala dohromady a naučila se jí rozumět. Ostatní přání se pak plnit určitě budou.

Nový rekord - Sahara prodána za 172.800,- €

Aukce pořádané Artcurial na Retromobile trvala přes 2 dny. V  pátek 5. a sobotu 6. února 2016.

Druhý a závěrečný den skončil s položkou 48 vozů Citroën, včetně 6 ohromujícími světovými rekordy

, v čele s vydraženou 2CV Sahara, prodanou za 172 800 eur.

http://www.monsieurvintage.com/motors/2016/02/retromobile-2016-2cv-citroen-vendue-172-800-e-artcurial-21941

4. sraz Citroënů v Bílině ve dnech 15-17.07.2016.

2CVGB NATIONAL MEETING 2016

Pozvánka na sraz . Informace jsou na klubových stránkách 2CVGB:

http://www.2cvgb.com/

Moje setkání s Citroëny 2CV: Rozhovor s Tomášem Stolařem

Rozhovor s Tomášem Stolařem ,, Moje setkání s Citroëny"

 1.      Kdy ses dostal k Citroënům?

Už od dětství jsem obdivoval Deesu a tak první jsem si pořídil v roce 2010, zrestauroval ji a začal jezdit. Poté jsem objevil i jiné specifikace a  koupil jsem další vrak 21 i. e. v poloautomatu. Renovaci jsem dokončil v roce 2012 a zavítal na sraz Citroenů 2CV do Nespek. Moc se nám tam líbilo a manželka chtěla kačenu. Tu jsem pořídil v roce 2012 a pustil se do renovace za spolupráce Tomáše Nerudy. V roce 2013 jsme vyjeli na další srazy.

 2.       Kdy k 2CV?

 Kačenu v roce 2012, hotová 2013.

 3.       Který byl tvůj první sraz?

            Tak to už si moc nepamatuju, ale myslím, že to byl sraz Citroenclubu.cz na Křivonosce  

             v roce 2011.

 4.       Který je nejoblíbenější?

 Určitě Nespeky, dokud to vedl Tomáš Neruda.

 5.       Pokus se nám popsat největší zážitek z nějakého srazu?

Asi lyžování na rybníce v Nespekách ( jako divák) a únos Fantomase ( tam jsem i účinkoval s Deesou). Dále crossová jízda kačenou Toma Nerudy na rozbahněné louce tamtéž.

6.      Co nejhoršího se ti stalo na cestách, jaká porucha?

 Dosud žádná porucha, což znamená, že staré Citroëny jsou prostě nejlepší!!!!!!!!!!!!!!!

7.      Vystřídal jsi mnoho aut, na které vzpomínáš nejraději. I jiné značky?

Současných aut jsem už vystřídal dost, nejraději jsem měl Fiat Croma 2.5 TD. Ta současná auta beru jako spotřební zboží, úctu mám jen k veteránům.

 8.       Zúčastňuješ se aktivně při organizaci srazů?

 Bohužel ne.

9.      Máš ještě nějaké nesplněné přání, co se týče aut a hlavně Citroënu?

 Asi jsem svoje přání, co se týká Citroënů, už vyčerpal. K poslednímu autu, které nyní restauruji jsem přeskočil z jiné značky, je to Renault 4 TL. Nejsem moc daleko, protože to byla reakce Renaultu na prodejní úspěchy kachny.

Nově přidána sekce AUTOBAZAR !