1. Kdy jsi se dostal k Citroënům - 2CV?

          Rok 1986, nákup první Kachny od nějakého majitele z Liberce, stála léta nepoužívaná a zaprášená v garáži. Byla to stará 450cm3, r.v. 1968, červená. Dolili jsme benzín, vyměnili baterii a večer za tmy za svitu žlutých 6V žárovek, od kterých bylo vidět tak 3m před auto, odjeli po ose. Tím to začalo.

 2. Kdy k 2CV?

       Další 2CV v roce 1989, modrá Kachna, dovoz z Německa, kompletní repasi provedl Tomáš Neruda ještě v garáži v Jinonicích. Byla to myslím jeho první nebo druhá Kachna, kterou dělal a na které se to naučil. Takže vlastně tady začala jeho kariéra

 3.Který byl tvůj první sraz?

     Ranná 1988, vzpomínám na noční přepadovku Policie, kdy jsme se museli všichni legitimovat a odpovídat na nesmyslnné otázky typu "Proč jste tady a co tu děláte?"

 4. Který je nejoblíbenější?

       Žádný nemám

 5. Pokus se nám popsat největší zážitek z nějakého srazu?

    Určitě se nám líbil sraz v Mostě, byli jsme tam pouze na jeden den, ale tolik Kachen naráz jsem nikdy neviděl. Jiný světový sraz jsem nenavštívil, tak nemám porovnání, ale z toho, co jsem tady viděl mám super zážitek. Také tady proběhlo setkání s Policií, kdy nás při kontrole ve městě upozornili, že máme již 2 roky propadlou technickou prohlídku. Mě tenkrát nenapadlo říci nic lepšího, než že děkuji, že kdyby mi to neřekli, tak jsem bez ní jezdil dalších 5 let. Ti policisté nechápali a ať prý rychle zmizíme.

 6. Co nejhoršího se ti stalo na cestách, jaká porucha?

    Nejhorší porucha byla asi prasklý olejový chladič na cestě z Jugoslávie v Maďarsku mezi 3m vysokou kukuřicí. Asi po 2hodinách beznaděje následoval odtah na laně nějakým Novozélanďanem na cestě po Evropě do nejbližšího městečka vzdáleného cca 50km. Byla neděle podvečer, všude zavřeno. Zabušili jsme na vrata nějaké kovárny, kde naštěstí hořela kovářská výheň. Za pomoci ocelové pájky na dřevěné rukojeti, kterou jsem nahřál v peci a pak sprintem přeběhl na ulici, kde stálo auto a zapájel kousek praskliny, než pájka vychladla a toto opakoval dokola, se to podařilo spravit. Byl jsem tak unavený, že z Bratislavy do Prahy řídila moje současná manželka Martina, v tom čase ještě bez řidičského průkazu a jakékoliv praxe.

Předesílám, že se psal rok 1987, žádné mobilní telefony, nikde žádný "autorizovaný servis" vlastně nikde nic.

 7.Vystřídal jsi mnoho aut, na které vzpomínáš nejraději. I jiné značky?

    Auta moc nestřídám, srdeční záležitostí spojenou s mládím je samozřejmě Kachna, se kterou jsme projeli, co se tehdy dalo. Srdeční záležitostí středního věku je Subaru Impreza WRX. Co bude srdeční záležitostí pozdějšího věku nevím, asi bačkory na kolečkách

 8. Zůčastňuješ se aktivně při organizaci srazů?

    Ne, bohužel se již několik let srazů neúčastním ani pasivně

 9. Máš ještě nějaké nesplněné přání, co se týče aut a hlavně Citroënu?

   Abych našel ještě čas s Kachnou někdy pojezdit a hlavně aby někoho v Citroenu nenapadlo udělat face lift tohoto modelu jako např. Volkswagen s Broukem. To si Kachna nezaslouží.

 Petr a Martina Dukátovi