Přihlásit | Registrace

Výrobní a montážní linky 2CV ve světě, Irán 1957 - díl 2.  | NERUDA SERVIS Shop Jesenice

Nákupní košík
Celkem položek:
Košík
 
AUTOBAZAR NERUDA

AUTOSERVIS NERUDA

 

2CV CLUB

QR VIZITKA eSHOPU

SVĚTOVÝ SRAZ 2019

Vyhledávání
 
 

Výrobní a montážní linky 2CV ve světě, Irán 1957 - díl 2.

               V minulém dílu jsme popsali výrobu 2CV na Madagaskaru. Jedním z významným a poměrně velkým výrobcům patřily linky na blízkém východě v Iránu. Existují signály, že velmi malá množství iránských verzí čtyřmístných kombi na bázi 2CV s elegantní karosérií „woody“ sestavili již počínaje někde rokem 1957.

  

 

              Iran, Moderní a rozlehlé provozy v Teheránu                                       Iránská produkce praktické Dyane Pick-up (Jiane Pick-up)              

                 Počátek 60. let byl pro Irán obdobím velkého rozmachu. Začali tam houfně cestovat evropští turisté. Populace rostla. Jedno vozidlo připadalo na 170 lidí, osobní auto na 225 lidí. Požadavky na dopravu prudce stoupaly. Citroën se na zdejším trhu velmi dobře usadil díky osobním i rozvážkovým 2CV. Byly oblíbené ve městech. Státní správa i stavební společnosti si nemohly vynachválit jejich jednoduchost, skromnost a schopnost dopravovat lidi i náklad do odlehlých vesnic po cestách necestách. Vzhledem k poptávce začali emisaři automobilky roku 1965 jednat s iránskou vládou o licenci montáže citroënů 2CV. V březnu 1966 udělila iránská vláda, resp. ministerstvo hospodářství Citroënu licenci k výstavbě montážní linky a montáži osobních automobilů, automobilka musela však splnit různé podmínky. Jednou z nich bylo, že kompletní karosérie musí být vyráběny v Iránu. Povolení platilo od 1. dne roku 1345 (podle iránského kalendáře), to je od 21. března 1966 podle běžného kalendáře. Značkám Rambler a VW byly uděleny podobné licence se stejnými podmínkami. Dohoda obsahovala klauzuli o technické spolupráci, kterou zhmotnila po jednáních nově založená společnost SAIPAC (Société Anonyme Iranienne de Production des Automobiles Citroën), jejíž čtvrtinu vlastnila francouzská automobilka a zbytek iránský stát. První, do čeho se pustili, byla výstavba továrny v Karaj, asi 35 km na západ od Teheránu. Společnost SAIPAC nebyla žádný troškař. Areál měl plochu 23 000 m2 a kapacitu 5 000 aut ročně. Dokončili jej roku 1968.

 

 

  

 

 

        Iránci při výrobě citroënů                                                                              Iran Jiane Pick-up 

 

                     Tehdy v říjnu byl vyroben první iránský Citroën – 2CV AK (jemuž sekundovala Camionnette AK, a z ní odvozený pick-up se symetricky svisle děleným zadním čelem, které se otevíralo do obou boků), těsně od prosince 1968 následován hatchbackem Dyane 6, přejmenované na Jyane (psáno také Jian) a z něj odvozený užitkový Citroën 602. Karosářské díly prvních Dyane putovaly z Francie do Karaj na kamionech. Záď 602 měla ploché víko, které sklopené do vodorovné polohy, usnadňovalo nakládání předmětů. Vyráběl se ve dvou karosářských variantách – jako pick-up kombi s okny v bocích. Místní provoz vyžadoval účinný vzduchový filtr s olejovou náplní a zesílené závěsy kol. Šestsetdvojka převzala zesílené nárazníky, posuvná okna a zadní dveře z Jyane. Náhradní kolo v svislé poloze ukrývala dutina mezi v levé boku mezi koly. Celá zadní nástavba se skládala z plochých, rovných a hranatých plechů. Saipac 602 mohl mít také uzavřenou, rozšířenou nástavbu, jako van, ale s bočními okny zvláštních pětiúhelníkovitých tvarů. Vozy sloužily (také) k dopravě cestujících na další řadě sedadel.

 

 

  

 

              Iránský SAIPAC 602 Fourgonnette Vitré                               Iránský SAIPAC Baby-Brousse s kovovou karosérií                          

 

 

                    Roku 1970 začali v SAIPAC s montáží malého a úsporného Baby Brousse, který se shodoval se vzorem z Pobřeží Slonoviny. Místní verzi Baby Brousse dali jméno Mehari, psáno s krátkým e. Kvůli vedru začínala výroba vždy v lednu a končila v červnu. Měsíčně dokončili 550 až 850 nových aut. Poslední Baby Brousse opustil halu roku 1979. Řada komponentů citroënů jako motory, převodovky a zavěšení kol byla importována z Francie, ale technologické operace jako lisování, kování a montáž vozidel se odehrávala na iránské půdě v továrně v Karaj. Domácí původ bychom našli u pneumatik, akumulátorů, některých pryžových dílů, výplní dveří, trubkových rámů sedadel a jejich potahů. Předpokládalo se, že časem se zapojení místních firem ještě navýší.

 

    Iránských kombi s karosérií woody vznikla jen hrstka                            Iránský AK 350, říjen 1968

 

                      V roce 1974 přeměnili SAIPAC na SAIPA, neboť se změnila majetková struktura firmy. 60% získala místní průmyslová skupina Aysseh a 40% francouzský konkurent Régie Renault, který se roku 1976 bez okolků pustil do montáže R5 ve stejný čas a na stejné lince jako Dyane. Ani Citroën nezahálel, což dokazuje 100 000. Dyane, (některé s dvoubarevným lakováním), která sjela z montážní linky SAIPA v únoru 1978. Jubilejní se mohla pyšnit elegantní červeno-černou kombinací. O rok později se chopili kormidla v Iránu islamisté. Společnost SAIPA znárodnili, sestup si dokážeme představit. Poslední Dyane vznikla roku 1980. V letech 1969 až 1981 se mohlo v Iránu smontovat až 120 000 Dyane.

                     Roku 1991 vyjednali podmínky vzniku automobilky Sakhreh, která začala velmi rychle s montáží citroënů AXs roční kapacitou až 20 000 vozů. V roce 1999 se vrátil do ringu přímo francouzský Citroën a začala se psát další téměř neznámá kapitola před světem utajené výroby automobilů v Iránu.

 

 
 
 
 
 
 

Neruda-Servis s.r.o.
Budějovická 111
252 42 Jesenice u Prahy

tel.: ++420 241 932 456
tel.: +420 241 932 475
mobil: +420 603 802 623
e-mail: eshop.nerudaservis@seznam.cz



Vyrobil FT Sun