Roky zajetá pravidla pro registraci historických vozidel v Česku čeká nejspíš největší revoluce za posledních patnáct let. Změnit se má testování i systém pravidelných prohlídek veteránů. Přinášíme podrobnou analýzu sporu, který rozpoltil českou veteránskou scénu na dva nesmiřitelné tábory. O co (a komu) vlastně jde?
Stařičká auta budou muset jezdit na technickou. A bůhví, jestli vůbec budou moci na silnici. Provoz veteránů bude dražší, komplikovanější. A samotné veteránské hnutí ztratí nad „svými“ záležitostmi kontrolu. To je výčet nejčastějších obav, které jsou spojené s návrhem dvojice poslanců ANO, v „civilu“ nadšených veteránistů.
Realita je ale taková, že všechny popisované strašáky jsou jen součástí informační války, které vedou zastánci a odpůrci návrhu. Pojďme se objektivně podívat na to, jak veteránský svět funguje dnes. A jak by mohl fungovat do budoucna.
Abychom se zorientovali v tom, co majitelům veteránů vadí, musíme si popsat současný systém a samotný princip veteránských značek. Kdokoliv kdo vlastní vozidlo starší třiceti let, které doteď není v Česku provozované na běžných registračních značkách (veteránisti jim říkají bílé), má možnost projít takzvanou veteránskou testací a získat registrační tabulky se zelenými znaky a s písmenem V (těm veteránisté říkají „zelené“). Takto registrovaných vozidel je v Česku podle údajů ministerstva dopravy kolem čtyřiceti tisíc. A nejsou to jen auta a motorky, ale i náklaďáky, autobusy, nebo vojenská vozidla.
Pokračování článku si přečtěte zde: