Rozhovor s Janem Červeným ,, Moje setkání s Citroëny"   

1. Kdy jsi se dostal k Citroënům? V 9-ti letech, dobře si ten den pamatuji.

Psal se rok 1982, seděli jsme s kamarádem u mě doma v pokoji na podlaze a listovali atlasem aut. Jemu přistál prst na 2CV, mě na Peugeotu 304 S Cabriolet a společně jsme slintali nad DS a DS z Chapronu. Ostatní značky jsme až neuctivě vynechávali, ale Francie ta nás táhla oba a mě zůstala do dnes.

 2. Kdy k 2CV?

   Když bylo kamarádovi 17let, koupila mu máma starší 2CV právě od Tebe Tome, tuším rok 1992 a protože jsem byl o rok starší a měl už řidičák, jel jsem s ním pro kachnu do Jinonic v roli řidiče. Byla barvy vyblité zeleně, ale opravdu hodně vyblité, na tom samozřejmě vůbec nezáleželo, protože byla nejhezčí a hlavně první! Asi o dva měsíce později jsme s kachnou jeli pro mého prvního Peugeota 304 sedan červené barvy do Lhoty u Rakovníka. Nádhernej kus!

   Auta jsme si průběžně půjčovali a začali jezdit i na první srazy do Orasic, hospoda U muzikanta. A propos, vzpomínáte ještě na první trochu “kachní” kapelu Rowdies? Hrávali v Orasicích – Pavel Attel, Milan Klindera, Bogo, ostatní jména už nevím..

   Časem jsme provedli na kachně designové změny, nakoupili barvy ve spreji a vyrobili kubistický nástřik, který se dostal až na obálku autoatlasu z r. 1995.

   Po doslova totálním zdechnutí motoru Peugeota 304, jsem koupil v únoru r. 1994 své první 2CV, brčálově zelenou od pána ze Středokluk a časem pak vystřídal další 4 kachny.

 3.Který byl tvůj první sraz?

   Orasice 1992. Nikdy nezapomenu na dovednostní soutěže v jízdě zručnosti, ruka spolujezdce vystrčená z okénka s kelímkem vody a okénkem na každém hrbolu pravidelně gilotinovaná. Ještě dnes mi visí v práci obrázek – fotografie za 3. místo v rallye z 4. – 6.6. 1993. Nebo soutěž ve hře na trombón..Pak následoval Vysoký Chlumec, Raná, Nespeky a světové srazy.

4. Který je nejoblíbenější?

   V návštěvnosti srazů po ČR jsem tak trochu lenoch a omlouvám si to tak, že jsem patriot a účastním se spíše srazů 2CV Clubu, ale i z toho mála ostatních srazů, které jsem navštívil asi nejvíce Nespeky. Ale nechci se nikoho dotknout, třeba jsou ostatní srazy vyjímečné a já o tom jen nevím. Také mi přijde, že je srazů moc. Možná by kachnám prospělo dělat jen dva, tři ročně a ve spolupráci několika klubů..

   Je fakt, že každému srazu po nějaké době dochází kyslík a pokud se nezapojí aktivitou samotní účastníci a “jedou jen na sraz”, tak jde úroveň postupně dolů. Zároveň ale aktivní účast na srazu není povinností, je to dobrovolné, ale s rizikem, že se patrony vystřílí a časem je z toho pro někoho nuda. Je mi také trochu líto, že už se nescházíme v nějaké hospůdce na pokec a že se vídáme jen na srazu, třeba večery v Kachně a Koráb byly kouzelné!

  5. Pokus se nám popsat největší zážitek z nějakého srazu?

    Cha! Tak to je celá plejáda zážitků.. Největší zážitek jednoznačně přípravný sraz na Most v roce 2008. Sešla se parta lidí, která měla jeden cíl a pak samotný Most v roce 2009 a ta masa lidí všude kolem. Vždycky si vzpomenu na výraz Yvonne Sanchez, která v Mostě vystupovala a Zdeňka Bínu s Fredrikem Janáčkem z -123minut. Vůbec nevěděli do čeho jdou, mysleli, že tam bude tak 200-300 lidí. Všichni 3 konstatovali, že takovou šou a atmosféru nikdy před tím nezažili a tím to byl zážitek i pro mě. Také pohled na nohy, které nesly hlavní pódium byl pro mě zážitek a to ve chvíli, kdy se tam na místo projektovaných 40 osob + aparát, nahrnula asi stovka. Nikdy jsem o tom nemluvil, ale pan stavitel z místa raději zdrhnul. Předpokládám, že většina z nás bude takhle Most hodnotit, ale krásný byly právě i Orasice a třeba radost ze zmíněné rallye nebo Vysoký Chlumec a výlety do lomu a okolí, večerní krákání u kotlíkářských písniček nebo Nespeky a jejich kreace na téma Hippies. Salbris je směska pocitů, ale náš kopeček na stanování a koncert pro mě zážitek rozhodně byl.

    No a nejhorší zážitky mám také z Mostu, bylo tam pár blbů, kteří dostali vysílačku a funkci a uměli udělat dusno uff! A pak Francie a ta krutá zoufalost pořadatelů.

6. Co nejhoršího se ti stalo na cestách, jaká porucha?

   Vrtule, jednoznačně upadlá vrtule. Na tu jsem nebyl připravený v roce 1998 při cestě z Berlína. Jeli jsme se tam podívat na šílenou techno párty Love Parade, tuctuctuc a všude kolem hejno zhulených technařů..ve 2h ráno nám 100km od Berlína na dálnici upadla, přidřel jsem motor a do rána čekal na kamaráda, až mi přiveze náhradní od Tomáše.

7.Vystřídal jsi mnoho aut, na které vzpomínáš nejraději. I jiné značky?

    No jejej, první bylo Aero Minor Normandie, byl to vrak, ale krásnej, následoval Barkas V901/2, ujelo jen jednu cestu z kopce v Podolí, nešlo řadit, vrátil jsem se za týden a bylo zdemolované. Krásně vonělo dřevem. Pak Peugeot 304 sedan, pohodlné s přezdívkou Drakouš, několik 2CV a AK a pak jsem si splnil dětský sen a pořídil si DS a Peugeota 304 S cabriolet. DS je bezkonkurenčně nejpohodlnější auto, se kterým jsem kdy jel. Peugeota teprve poznávám, mám najeto jen pár kilometrů, ale pohodlnost je ryze francouzská a šarm ať si říká kdo chce co chce, to auto zkrátka od Pininfariny má! Nemůžu také zapomenout na na Citroën Ami 8 Super, se kterým jezdíme s Tomem revivaly, je až k neuvěření co to auto vydrží a pak Škoda 120S, ta nás zase vozí na ostrých rallye pod pečlivým dohledem Pegáska (Petra Koláře).

   K novým moderním autům I když je používám, nemám téměř žádný vztah, připadají mi stejné.

 8. Zúčastňuješ se aktivně při organizaci srazů?

   Ano a jsem za to rád a kdykoliv tak rád učiním. Shodou okolností jsem právě dočetl příspěvek od Tomáše Stolaře. Chválil v něm Nespeky, ale ty, vedené Tomášem. A v tom je právě ta obtíž, Tomáš a spol. táhnou srazy už hromadu let, sponzorovat, organizovat, odmoderovat, zákonitě pak dojde k útlumu a tak je každá ruka vítaná..a to nás na Nespekách pracovalo vžycky víc, nebyl to jen jeden člověk – Jana, Mlaďas, Martina, Líba Kubeš, Martin a jiní. Mě se líbil i ten poslední sraz v Nespekách a chci poděkovat holkám že to zvládly. Jen asi uzrál čas vymyslet něco nového, zapojit čerstvé síly a říct si, co vlastně od srazu všechno chceme.   

 8. Máš ještě nějaké nesplněné přání, co se týče aut a hlavně Citroënu?

  Rád bych se svezl Citroënem SM a jednou, až bude víc času bych rád oživil vůz, automobilovou legendu, která je úzce svázaná s Citroënem a fimou Panhard…a ještě něco, zopakovat si pořádání většího srazu v ČR.