1. Kdy ses dostal k Citroënům?

  Jak už to tak v životě někdy bývá, byla to náhoda. V roce 1990 jsem se náhodou setkal s kamarádem, který emigroval do Švýcarska a shodou těch náhod pracoval v Citroenu Curych.

Slovo dalo slovo, a jak to v té hektické době bylo, společně jsme do Česka dovezli několik Citroenů pro kamarády, známé a také do našich rodin. Nějak se to rozrostlo a tak jsem začal někdy v roce 1993-4 spolupracovat s firmou Euroauto Praha když začali v České republice zakládat dealerskou síť. To mi pak vydrželo dalších asi 6 let. Krásné vzpomínky a obliba Citroenů zůstaly.

  2. Kdy k 2CV?

   První kachny jsem si dovezl ze Švýcarska asi tak v letech 1995-6. Byly čtyři a tři z nich do dneška mi dělají stále radost a jsou v provozu. Jedna je stále původní, jedna dostala malou

“ kosmetiku “ a jedna střední renovaci. No a ta poslední “švýcarská “ je uložena v našem “ depozitu” a na svoje obnovené znovuzrození zatím čeká. Pak už se objevily nějaké další nákupy z Německa a i v Čechách jsem odkoupil několik vraků. Pak nastal trochu problém s místem na uložení a taky se  žena zmínila, že mám jen jeden  zad..k a jedny ruce na řízení a tak  si asi myslím že už máme dost.

 3. Který byl tvůj první sraz?

 Na ten si dobře pamatuji jak v dobrém tak se smutkem.  Bylo to v roce 1998. Někdy na jaře jsem se už nevím, kde dočetl, že se pořádá v srpnu 11. sraz ICCCR  v Belgickém Chevetogne. V té době jsem z české kachní společnosti nikoho neznal a vůbec netušil, o co se jedná. Nakonec jsme vyrazily dvě rodinné kachny a jeden starší BX směrem do Belgie a ze srazu pak ještě do Paříže a pak domů. Pro nás obrovský zážitek a kupodivu bez závad a problémů.

Bohužel jeden velký ale byl. V té neznalosti dění v kachním světě a tím, že jsme se zaměřili pouze na toto setkání v Belgii.  K veliké škodě, kterou si do dnes vyčítám jsme propásli na začátku léta veliký výroční zraz  2CV v Paříži, který se hned tak už opakovat nebude. Proto si ten Belgický už budu pamatovat navždy.

 4. Který je nejoblíbenější?

 Za těch asi 17 let co se po různých srazech pohybuji jsem měl možnost se podívat na několik srazů pořádaných  ICCCR ,jezdíme téměř pravidelně na mezinárodní – světové srazy 2CV , byli jsme na srazech francouzských klubů 2CV v různých koutech Francie, byl jsem dvakrát na EuroCitro v Le Mans. Samozřejmě také už něco pamatuji ze srazů v Čechách i na Slovensku.  Jenom těžko by se mi hodnotilo, který je nejoblíbenější. Každý má jinou atmosféru, jinou velikost v počtu a rozmanitosti aut a návštěvníků.

České a Slovenské srazy se postupem času trochu mění. Některé tradiční pomalu končí, nové se objevují. Celkově se mi líbí u pořadatelů zjevný zájem o mladou a nejmenší generaci. Tomu fandím. Rád potkávám „staré” známé a taky rád poznávám nové kamarády.

Moc rád , ale už bohužel jen vzpomínám na skvělé večery a neskutečné herecké a komické výkony v jedné stodole na břehu Sázavy kdy nám doslova tekly slzy smíchy. To už se nebude opakovat. Bohužel.

Z těch “velkých “ jsou pro mě jedničky Most a francouzský v Lit et Mixe. Velké akce, skvělá organizace, obrovská různorodost aut a lidí, skvělý doprovodný program, nádherné prostředí, pestrost nabídky nejen ND ale i jídla a pití. Nezapomenutelná atmosféra.

   Veliká burza, kterou hned tak někde nevidíte, auta která jinde neuvidíte  a možnost kroužit po  závodním okruhu v Le Mans se svojí kachnou v houfu dalších asi pětiset  podobně postižených přátel a to jen kousek od zámků na řece Loiře  ve vás taky něco zanechá.

A tak nezbývá stale ještě jezdit a  hledat ten sraz s razítkem “ NEJ “  .

5. Pokus se nám popsat největší zážitek z nějakého srazu?

 Zážitků je spousta, největší se špatně hledá. Určitě sem patří večerní vystoupení retro kapel na mosteckém srazu, česká hudební prezentace v Salbris. Jedničkou ale zatím pro mě stale zůstává tradiční akce na srazech francouzských klubů. Já bych to nazval asi “klub hostí přátelé „. Podstata je, že každý z přítomných klubů 2CV / a to je jich ve Francii snad i více jak sto / si připraví pro své přátele jídlo a pití typické k oblasti ze které přijeli. Většina z nich i ve svých krajových kostýmech. Chodí se v obrovském lidském mumraji od stánku ke stánku a popíjí a ochutnává, popíjí a ochutnává od odpoledna až do pozdní noci. Neskutečné. Bývá to na všech jejich srazech, ale tady to bylo opravdu  SUPER ! ! ! !

Doufám, že pokud budou tyto řádky číst kamarádi a kamarádky, kteří měli možnost se tohoto setkání v Lit et Mixe  na pobřeží Atlantiku nedaleko Španělských hranic se mnou  účastnit mi dají plně za pravdu.

Mám i jeden “nesrazový” na který nikdy nezapomenu.  V Monte Carlu před Casínem jsem si nutně musel vyfotit naši kachnu před vchodem do sbírky cestovatelských dokumentů. Ve finále vedrem rozpálená kachna, moje žena a hlavně zapalovací cívka našeho motoru nechtěla nastartovat. Jenom to známé a bezbranné  “na na na na na na na.” Nervozita naše, ale hlavně ochranky v livrejích a vysílačkami v uších , která  “čistila “ volný prostor před schodištěm  rychle stoupala a vyvrcholila tím , že po předchozích opovržlivých posuncích ať okamžitě zmizíme nás za velkého potlesku kolem stojících turistů museli roztlačit a mi mohli tím velkým stoupáním městem k dálnici pokračovat na sraz ve Vinadiu..

 6. Co nejhoršího se ti stalo na cestách, jaká porucha?

 Teď si klepu na čelo abych to nezakřiknul. Naštěstí žádná havárie, žádná závada, která by nás nechala na cestě. Jednou na cestě do Anglie jsme měli závadu na převodovce jedné z kachen, ale domů jsme dojeli „ po svých „. Možná snad ještě jednou díra ve výfuku, jedna vystřelená svíčka a nějaká žárovka. Vždy však vše na spolehlivé dojetí domů.

 7. Vystřídal si mnoho aut, na které vzpomínáš nejraději. i jiné značky?

 Kolem aut se motám skoro celý život. Dost dlouho jsem se i tím živil a tak těch, na které rád vzpomínám je hodně. Na začátku určitě stará Škoda 1202, ve které jsem začal randit se svojí ženou. Potom určitě také v 70. letech Škoda 120 S, dost podobná té, se kterou dnes Tomáš N. mezi historickými vozidly vyhrává jeden závod do vrchu za druhým. Mě bohužel určitě tak nejela.

Zlom ale nastal, když jsem si dovezl v roce 1993 můj první Citroen XM 2.0 a následně ho měnil až po  XM 3.0 24V Exklusive. To byla v té době veliká bomba. Na něj vzpomínám ze všech nejraději. Dost adrenalinu jsem potom také zažil s Nissanem  Z 350 – to jelo.

 8. Zúčastňuješ se aktivně při organizaci srazů?

 Dnes už moc ne. V letech 2006 a 2007 jsme si ale udělali takové malé srazíky u nás na chalupě.

Také dodnes na ně rád vzpomínám.  Možná snad někdy ještě  . . . . . . . . . . . . . . . . .

8. Máš ještě nějaké nesplněné přání, co se týče aut a hlavně Citroenů?

Každý z nás má určitě ta svoje přání.  Některá si nechává pouze jenom pro sebe, na některá se těší společně s rodinou, přáteli. V mém věku už preferuji heslo “ není na co čekat “ a tak snad zdraví abychom mohli pro svoji radost a potěšení udržet v dobré kondici svoje kachny, možná snad ještě nějaké dopřát nový život a ujet s nimi ještě hodně kilometrů po cestách celé Evropy.

A to moje nakonec?    Úspěšně a v pohodě se svými kamarády absolvovat dlouhou cestu na sraz 2CV do Portugalska a ve zdraví a pohodě se vrátit domů.