Jak jsme si stočili kilometry….

  Hrdá odnož skupiny 2CV PPP ve složení Chroustíci ( Magda + Milan + Michal 17) a Stolíci ( Dana + Tomáš + Anička 11) se rozhodla pro týdenní dobrodružnou cestu do Maďarska.

Pod pracovním názvem MaDoMa, ( Magoři do Maďarska), nás čeká cca 500 km do cíle – Keszthely u Balatonu jízdou 2CV. Chroustíci statečně jenom s kachnou,

Stolíci se nemohli vejít, takže kachna s přívěsným vozíkem.

    S ohledem na náročné počasí, ( 36 stupňů), a fakt, že máme dovolenou a i cesta je cíl, jsme celkovou vzdálenost rozdělili na půl.

První noc po 250 km byla plánovaná v Malých Levárech, těsně za hranicí se Slovenskem. Magda již dopředu vybrala kemp, kde jsme se zabydleli a šli se vykoupat do přilehlého

rybníku. Teplota vzduchu 38 stupňů, teplota vody 33 stupňů, ponor 15 cm. Chvilku jsme nemohli uvěřit, že si prostě nezaplaveme,

pak jsme si odevzdaně lehli na břicha a váleli se jako vyvržení vorvani. Vzhledem k tomu, že jsme skupina veselá a optimistická, tato ne úplně komfortní situace nám náladu nezkazila.

Rozhodli jsme se, že večer strávíme v přilehlých Malackách a na zpáteční cestě ho ozdobíme  lidovým tancem na píseň „ Išel Macek do Malacek..“ pod označením začátku obce.

Avšak pobyt v Malackách se stal pro nás noční můrou… Po té co jsme se tří místních zeptali na radu ohledně dobré restaurace, z toho první „NEVĚDĚL“,

druhý domorodec řekl, že "NEPORADÍ" a třetí nás IGNOROVAL jsme pochopili, že nejenže nás nemají rádi, ale upřímně nás Čechy nesnáší.

U posledního dotazu začal Tomáš lehce hystericky na kolemjdoucího pokřikovat : „ Do you speak english ? Sprachen sie Deutch ? Parlez vous francais ?...!!!!“ Zkrátka jsme nemohli uvěřit…

Nezbylo než spokojit se s večeří v místní Pizza - zahrádce mezi Ukrajinci, Poláky a dalšími vyvrženci a doufat, že nám do jídla nenaplivou.

Na tanec jsme se vysr..i a ráno rychle valili do přátelského Maďarska.

   Poté co jsme překročili hranici s Maďarskem se celé výpravě ulevilo, kachny jely rychleji a všechno bylo krásné.

Cesta vesele ubíhala a po 4 hodinách jízdy a 250 km jsme našli dopředu vybraný kemp Zala v Keszthely.

Milan prověřil možná kempovací místa z pohledu slunečního svitu v průběhu dne, děti byly šťastné, že náš výběh je i s elektřinou v ceně.

A hurá do Balatonu !! ( cca 50 m od stanů). Teplý jako káva, barva žabího utrejchu a rozlehlého jako moře. Večerní pivo v kiosku – zkrátka v podstatě absolutní štěstí.

U večerního piva každý vyjevil své přání, co by chtěl vidět nebo navštívit v následujícím týdnu.

Pondělní ráno trochu pokazil fakt, že Stolíkův  nový stan 1+1 byl komplet znečištěn ptačími exkrementy velikosti dětského lejna, protože náš výběh je pod stromy ,

kde se slézají kavky veliké jako slepice. Po počáteční panice jsme zjistili, že jdou klacíkem odrolit – všem se nám ulevilo.

  Nyní přišla na řadu návštěva 6 km vzdáleného Hévízu – největšího termálního přírodního jezera na světě – přání Milana.

Popravdě jsme byli zvědaví všichni, snad kromě dětí… Hévíz je nádherný !! Spadla nám brada.

Průzračná voda, teplota 33 stupňů, kolem sto let starého dřevěného pavilonu na kůlech uprostřed jezera.

Všichni včetně mužů si nasadili kolem trupů nafukovací kruhy a houpali jsme se na vodě jako bójky.

Nikdo neřešil, že vypadáme jako parta kachen, cítili jsme, že došlo k naplnění – „ kachny na tripu“… Bylo to prostě neuvěřitelné, nakonec byli spokojeni VŠICHNI.

  V úterý se splnilo přání Magdě a Aničce – Aqua park a termální lázně v Zalakarosz, ( 35 km od kempu).Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny – povaleči a tobogánci.

Strávili jsme tu celý den v bazénu s vlnami, termální vodě asi 40 stupňů a na tobogánech. Cestou zpátky zastávka na vinohradu v Garabince

a nákup salámků, sýrů a vína na večerní ďobačku.

   Ve středu přišla řada na Tomášovo přání – Cadillac muzeum v Kezsthely – čili v městečku u kempu. Přes neutuchající vedro ( 36 stupňů vzduch) jsme vyrazili.

Muži navštívili Cadillac muzeum a ženy sekáč, kde Anička ulovila pěkné designové kousky. Návštěva zámeckého parku přinesla objev botanické zahrady,

kde Danu uchvátil nám neznámý druh bahenního ibišku s květy velikosti talíře.

Milan s Michalem se rozhodli pro podrobnější průzkum zahrady a po návratu ke skupině, která se mezi tím válela u vchodu na trávě ve stínu,

byl nadšený jako malé dítě a své zážitky ze zahrady s rybníčkem a kachnami vyprávěl teplem otupělým kamarádům…nesdělitelné.

Podvečer jsme se odměnili spánkem u kol našich kachen – teplota stále neklesá, abychom načerpali síly na večerní vínko u kiosku,

které je samozřejmým rituálem  spojeným s vyhodnocením každého dne.

  Čtvrtek – pro velký úspěch návrat k jezeru v Hévízu. Celý den opět v přírodních termálních lázních – prostě balzám na nervy. Podvečerní nákup v Lidlu, večer v kiosku.

Večer znaveni horkem a vínem jsme si ustlali vedle kachen a stanů. Prostě romantická noc. Vzhledem k tomu, že podle předpovědi počasí se na nás hnal v pátek  od oběda vydatný déšť,

rozhodli jsme se vrátit do Čech již v pátek dopoledne po sbalení tábora a poslední koupačce v Balatonu.

  V pátek v pozdním dopoledni po vydatné snídani a koupání jsme vyrazili směr Břeclav – na noc do kempu Apolo. Cesta do Čech byla náročná.

Stolíkovic kačeně se propadala brzda, přestal fungovat startér a abychom se vyhnuli Rakousku, kam nemohli Chroustíci  kvůli netypizovanému kufru,

tak jsme objeli podle navigace půl Maďarska – venku stále vedro… I přes komplikace naše skupina neztratila optimismus a dojela do cíle – Břeclav kemp Apolo.

U prvního Radlera na zahnání žízně jsme se i přes vyčerpání rozhodli popojet o kousek dál, do Valtického Hostelu s vidinou důstojného posledního večera naší výpravy

s večeří v restauraci na Rychtě ( místo čínské polévky) a vína z vinotéky u Pavlínky ( a ne stříčku z krabice). Večer byl VŠEOBJÍMAJÍCÍ.

Jídlo skvělé, Pavla a její víno neuvěřitelné, prostě ohňostroj chutí. Důstojným zakončením večera byla opilecká procházka na nádvoří Valtického zámku,

kde hrála cimbálovka hity jako The Wall – prostě paráda. Lepší zakončení dovolené jsme si nemohli přát. Poslední noc jsme strávili v Hostelu v postelích, kde bylo jako v prádelně.

Dopoledne jsme se ještě vrátili k Pavlínce, abychom dokoupili vybraná vínečka na doma.

Navštívili jsme bylinkovou zahrádku ve Valticích a ještě navíc bonus - pár kilometrů vzdálený vinohrad p. Vicana. Farma s oslem, lamou a paní majitelkou, která jezdí kachnou… ?!

Mimo to se skvělým vínem, které jsme také ochutnali ( pouze spolujezdkyně ) a nakoupili.. Obídek znovu na Rychtě a pak hurá domů, do Podolí, do lékárny do prdele to je mi hezky…..

Pro 2CV club napsala Dana Stolařová.