Od roku 2019 nahrazuje součastný Natural 95 palivo E10, které obsahuje 10% etanolu. Zde je popis vlivu nového paliva na naše „ staré“ motory a drobný návod, jak předejít škodám.
Benzín Natural 95 obsahuje 5% biosložky. Konkrétně lihu - etanolu. Proto se toto palivo také označuje jako E5. Pět procent lihu je však dostatečné množství k tomu, aby nastaly problémy např. při dlouhodobé odstávce.
Jenže Evropská hospodářská komise tlačí na to, aby do roku 2020 klesl podíl emisí CO2 vzniklých při spalování automobilových paliv o šest procent.
Toho se dá dosáhnout zaváděním paliv s nižší uhlíkovou stopou, jako LPG a CNG. Jenže podíl těchto paliv v dopravě je stále nízký. Proto musí dojít ke zvýšení obsahu lihu v benzínu z pěti na deset procent. Líh je navíc dražší než benzín. Takže za palivo, které vlastně nikdo nechce, zaplatíme více. Přičemž stávající problémy se ještě znásobí.
Asi největší problém je voda. Líh je se velmi dobře mísí s vodou. Což je na jednu stranu dobře, protože dokáže, do jisté míry, vyřešit problémy s kondenzační vodou v nádrži. Kdysi hojně používaný Velfobin nebyl nic jiného než bezvodý líh. Potíž je v tom, že zatímco v případě Velfobinu jste měli záruku určité kvality, v případě lihu v benzínu nikdy nevíte, kolik vlhkosti navázal cestou k vám. Tedy při dopravě a skladování.
A pak se může stát, že voda z paliva „vypadne“. Příčinou je chemický paradox lihobenzinové směsi, jelikož křivka podílu lihu a schopnosti rozpustit vodu není lineární. Pokud např. směs s deseti procenty lihu pojme litr vody, pak směs s pěti procenty nedokáže rozpustit půl litru, ale mnohem méně. Největší nebezpečí tak hrozí, když paradoxně, natankujete do nádrže s lihobenzínem čistý benzín. Když chcete na jaře udělat motorce dobře, pak dotankovat nádrž stovkovým benzínem není nejlepší nápad.
Jestliže se v nádrži při dlouhé odstávce vysráží voda a líh už ji nedokáže pojmout, vypadne z benzínu celý. Pak místo pár kuliček vody vespod nádrže máme náhle silnou vrstvu vody s lihem a nad ní čistý benzín. Toto může být příčina, proč nejde motor po odstávce nastartovat.
V tomto ohledu je nejbezpečnější před zimou postupně přejít na 98/100 oktanový benzín, který líh neobsahuje.
Kromě vázané vody se však líh v benzínu projeví také v dalších oblastech:
Hustota paliva – líh má vyšší hustotu než benzín. Jde však o maximální hodnotu stanovenou normou a ta se s plánovaným vyšším podílem lihu nijak nezměnila. Takže rafinerie musí udělat základní benzín lehčí, aby se do normy vešla.
Tlak par – Hodnota důležitá pro studené starty. Udává ochotu paliva odpařit se. Líh ji má citelně nižší. Ale pro výrobce opět platí povinnost vybalancovat palivo tak, aby vyšší přídavek lihu neměl negativní vliv a norma zůstala dodržena.
Oktanové číslo (RON) – Líh má vyšší oktanové číslo než benzín. Bohužel, stále zůstává v platnosti požadavek na minimální oktanové číslo 95. Lze tedy předpokládat, že rafinerie „ošidí“ oktanové číslo základního benzinu tak, aby minimálních 95 oktanů dosáhl až po přidání lihu. Alespoň při zavádění E5 tomu tak bylo.
Co tahle zkratka znamená? RON (Research Octane Number) je určeno spalováním v testovacím motoru s variabilním kompresním poměrem a porovnáním výsledků se směsí iso-octanu a n-heptanu.
Existuje však také MON (Motor Octane Number). Jedná se o jiný způsob určení oktanového čísla. MON se měří při 900 ot./min. (na rozdíl od 600 ot./min. u RON). Pro testování se používá obdobný typ motoru jako pro RON, ale s vyhřívanou přípravou směsi a proměnným předstihem, což klade větší nároky na odolnost paliva vůči klepání. V závislosti na složení paliva je MON obvykle o 8 až 12 jednotek menší než RON.
Energie v litru paliva – líh obsahuje 34,8% kyslíku, který při spalování neuvolní žádnou energii. V každém litru E10 tak získáte o 3,34% méně energie, než kdyby benzín líh neobsahoval vůbec.
Cena energetické rovnosti – teoretická cena lihobenzinové směsi vypočtené tak, abyste za své peníze získali stejné množství energie. Zatímco benzín zcela bez lihu by mohl být o padesátník dražší než teď, E10 by mělo být od padesátník levnější, abyste za stejné peníze dostali stejné množství energie. Skutečnost bude opačná. Přídavek lihu nejspíše benzín zdraží. Proděláme tak dvakrát. Na menším obsahu energie i vyšší ceně.
Ačkoli se přídavek lihu do benzínu jeví jako zlo moderní doby, není tomu tak. Na lihobenzinovou směs, tzv. Dynakol, se jezdilo už za první republiky. Důvody byly, jak jinak, politické. První republika se jednak vyznačovala značnou nadprodukcí potravin, což byl problém hlavně zemědělsky orientovaného Slovenska a za druhé, po rozpadu Rakousko-Uherska zde zůstal obrovský počet lihovarů, který původně zásoboval celé mocnářství. Malá země však nebyla schopna takovou produkci vypít. Proto se politikům jako nejlepší nápad jevilo líh spálit v autech.
Motoristům se to pochopitelně nelíbilo. Na dobových karburátorech nebyl problém nastavit vyšší směšovací poměr, ale zůstával problém, jak vykompenzovat nižší tlak par u lihu. V jednoduchých karburátorech se Dynakol odmítal odpařovat, studené starty byly problematické a vozy výrazně kouřily. U dvoutaktů způsoboval líh nižší mazivost, takže se muselo přidávat více oleje.
V itineráři, který Karlu Čapkovi pro jeho cestu Škodou Rapid do Alp připravil český Autoklub, pak byla jasná instrukce: „Tankujte až v Rakousku, zdejší palivo je kvalitnější!“.
Stejně tak se nejedná o vynález Evropské unie. Snad vyjma Asie je tlak na zavádění biopaliv napříč celým světem. Jen se to prodává pod jinou značkou. Např. v USA se tomu místo „snižování produkce CO2“ říká „energetická nezávislost“. Co víc, v USA se začíná distribuovat E15. V Austrálii se od roku 2015 prodává výhradně E10 a jiný benzín je k dostání jen na velmi malém počtu pump.
Etanol v praxi
V případě vysoké nasycenosti vodou působí korozi nejen palivového systému, ale také právě té vaší krásné, ocelové palivové nádrže. Pokud máte plastovou nádrž a myslíte si, že jste v pohodě, nemusí to být tak docela pravda. Některé plasty na starších vozidlech mohou působením etanolu křehnout, nehledě na gumové hadice, membrány nebo těsnění. Pokud nejsou vyrobeny s odolností proti etanolu, křehnou úplně stejně.
Při spalování lihobenzinových směsí mají největší problém karburátory. Ty z principu mají směšovací poměr nastaven pevně a nedokáží zareagovat na palivo s nižší výhřevností. Proto, aby se do stejného množství vzduchu dostalo více paliva, bude potřeba seřídit bohatost směsi. Problém je, že podle normy smí být v benzínu 0 – 10% lihu. Obsah lihu tedy nebude konstantní. Řešení je jednoduché. Karburátor nastavit na chudší směs (10% lihu). S bohatší směsí nemají karburátorové motory problém. Pouze z výfuku půjde víc oxidu uhličitého a nespálených uhlovodíků. Jestliže vám to připadá jako nesmysl, máte pravdu. Perfektní výměna ve stylu EU - jedovaté plyny místo neškodného CO2. Ale Brusel určitě řešení tohoto problému najde. Např. stará auta zakáže úplně.
Ale ani motory se vstřikováním nejsou v pohodě. Řídící jednotka by sice podle údajů z lambda sondy měla umět vyšší obsah kyslíku vykompenzovat, ale to se většinou děje jen v úzkém pásmu a v nižších otáčkách. Řidící jednotky jsou navíc často z výroby nastaveny na co nejchudší směs, aby plnily emisní předpisy. S vyšším podílem kyslíku ve směsi si již nejsou schopny poradit a směs je pak chudá. Dlouhodobá jízda na chudou směs motoru rozhodně neprospívá. Ostatně jsou země, kde se již na E10 nějakou dobu jezdí a jsou tedy k dispozici konkrétní zkušenosti.
Svým způsobem, 5% alkoholu je ještě snesitelných, ale i tak vyžaduje určitá opatření:
Navzdory výše uvedeným radám však smutnou pravdou zůstává, že nejlepší benzín do motoru je ten bez lihu. Když se podíváte do návodu k obsluze, často zjistíte, že pro váš automobil výrobce lihobenzinovou směs vůbec nedoporučuje
Prostor ke vzdoru není příliš velký. Podvolit se a zkusit negativní vlastnosti alkoholu potlačit aditivy, nejezdit vůbec nebo kupovat dražší 98+ benzín bez etanolu. Dokud je. Protože v některých zemích se chystají 5% alkoholu přidávat i do nich. Další komplikací je dostupnost benzinek, kde 98+ benzín pořídíte. Tyhle benzínky bývají především na hlavních tazích, dálnicích a ve větších městech.
Ekologický dopad celé této šarády nemá smysl komentovat. Je sice pravda, že při spalování lihu se uvolní méně CO2 než při spalování benzinu. Uhlíková stopa při započtení energie vynaložené na jeho výrobu je však silně negativní. A to nejsou započteny další externality, jako nevratné škody na životním prostředí způsobené erozí a vyčerpáním půdy v monokulturách pěstovaných pro energetické účely. Jenže se v tom točí nezanedbatelné peníze. A pokud jde o zisk, jdou okolky stranou.
Článek je po úpravách převzatý z internetu.