Přihlásit | Registrace

AKTUALITY - ROZHOVORY - SRAZY - ZAJÍMAVOSTI  | NERUDA SERVIS Shop Jesenice

Nákupní košík
Celkem položek:
Košík
 
AUTOBAZAR NERUDA

AUTOSERVIS NERUDA

 

2CV CLUB

SETKÁNÍ STOLETÍ

SVĚTOVÝ SRAZ 2019

Vyhledávání
 
 

Tip na výlet - 14.10.2017 - Jednodení výlet do Automuzea Pelechov - USA vozů v Luštěnících - pořádá nezávislý 2CV klub Praha

Pozvánka na jednodenní výlet

  Ahoj všichni!

Rádi bychom vás pozvali na každoroční podzimní výlet. Letošní se bude konat v sobotu 14. října a pojedeme navštívit neveřejné muzeum v Luštěnicích.

Budou tam k vidění dvě haly. V první je cca 80 aut a obrovská sbírka modelů, ve druhé je pak depozitář a i tam budeme moci nahlédnout, 

jen se možná přitom trochu zašpiníte.Jádro sbírky tvoří americká auta, ale jsou tam i Citroeny a další evropské značky.

Uvidíte, co všechno lze shromáždit v jednom člověku za necelých třicet let. Sbírka je to neuvěřitelná!

Sraz bude jako obvykle v 9,30 u čerpací stanice M OIL na Českobrodské ulici směrem z centra před odbočkou na Průmyslovou.

Pumpa je po pravé straně a poznáte ji podle toho, že na budově jsou namalované Kachny. U nich (u těch kachen) bude i náš bod odjezdu.

Ten plánujeme na 10,00 hod. tak, abychom cca v 11,00 dorazili do muzea.

Vstupné je dobrovolné (příspěvek do kasičky), za členy přispějeme z klubové pokladny, od nečlenů budeme vybírat vjezdné 100 Kč za auto.

Na zpáteční cestě chceme zarezervovat restauraci v Brandýse n.L., ale to jedeme ještě v úterý ověřit a upřesníme dodatečně.

Rádi bychom tam pro vás nechali připravit menu v ceně okolo 180,- až 200,- Kč. Vedle je cukrárna, sice dražší, ale naprosto špičková a s výhledem na řeku.

Kdo bude mít zájem, po jídle se tam můžeme ještě na dortík a kávu zastavit. Doufám, že se vám tam bude líbit stejně jako se líbilo nám.

Obě cesty budou vést mimo dálnici, takže známky nejsou nutné. Jedna cesta cca 50 km.

Těšíme se na vaši bohato
u účast!

 

 
 
 
 
 

Bobule 3 - ohlédnutí za srazem

Druhý víkend v září se konaly BOBULE 3.  Již tradičně v obci Novosedly ve vinařství Kovacz a penzionu Kristýna. Počasí bylo ideální, takže z meteorologické stránky nemohlo sraz nic pokazit. Brněnská peruť vymyslela a připravila krásný kachní pětiboj a 2CV Čechomor dotáhnul živou hudbu. Hospoda místy nestíhala nápor, ale snažili se moc a zajistili stravování a pěkné večery pro všechny. Velmi pozitivní byly nové toalety se sprchami a teplou vodou. Ve všech okolních sklepích teklo víno a hlavně burčák proudem. Na konvoj se vypravilo 49 kachen a jen dvě a jedno HY zůstaly v kempu. Celkem tedy 52 starých Citroušů dorazilo na tento pěkný jihomoravský sraz.

 
 
 
 
 

Citroen DS - Víc než jen Fantomas

Pěkné video o DS na Stream.cz

 
 
 
 
 

S Kachnou na dovolenou? proč ne! - " Na otočku domů..." Jan Forejt

Na otočku domů...

Léto se blížilo, plánování dovolené začalo. Otázka první: kam pojedeme? Snadná volba. Francouzská Provence začátkem července. Otázka druhá: čím tam pojedeme? Volba ještě snazší - no přece KACHNOU!
Během června jsme objednali Kachnu na preventivní prohlídku do Jesenice. V úterý před odjezdem jsme si jí přijeli vyzvednout zkontrolovanou, s čerstvým olejem, připravenou na dlouhou cestu. Pro pocit bezpečí a s pocitem, že nyní bychom si samozřejmě na krajnici německé dálnice poradili i s opravou raketového motoru jsme si naložili do kufru poměrně objemnou krabici plnou náhradních dílů rozměrů zhruba dalšího motoru. Poučeni, že kachna toho snese hodně a odpočívat budu potřebovat na benzínkách pouze já, jsme odvážně najeli na dálnici. Poprvé za tři roky, po které jsme hrdými majiteli tohoto stroje! 

Poučení z cesty po dálnici napíšu raději hned na začátek. Je to totiž poměrně důležitá věc, kterou lidé, kteří běžně jezdí i v autech, které nepotřebují přidávat výkon vyceněním zubů a předkloněním na sedačce neočekávají. Kachna patří do pravého pruhu! Jízda po dálnici je opravdu pohodlná, pohodová, nevyčerpává tolik, protože se nemusíte soustředit na přejíždění z pruhu do pruhu, ale jen si čtete zadek kamionu před vámi, nebo počítáte mouchy na SPZ kamionu ve zpětném zrcátku, nebo se prostě jen kocháte. Ale pokud chcete předjíždět, chce to mít velké rozhled. Doslova. Člověk musí plánovat a kalkulovat s mnoha faktory. 1.) Nejede někdo v levém pruhu do 3km za vámi? 2) Není před kamion před vámi nějaká překážka, aby to nemusel zadupnout? Musíte totiž dojet docela blízko k němu, než se zařadíte vedle něj. Nebo samozřejmě můžete už 200 metrů za ním do druhého pruhu, ale ještě večer uslyšíte v uších troubení a blikání bavoráků za vámi. 3.) Nefouká velký protivítr? 4.) Opravdu ho musíte předjet?

Dost už poučování, to si každý musí zkusit sám!

Cesta domů dopadla úspěšně a tak jsme v pátek ráno vyrazili směr Besancon (750 km). Druhé auto vyráželo 5 hodin po nás, dorazilo 4 hodiny po nás. Druhý den jsme jeli ze severu Francie do Provence (500 km) a jelikož jsme měli ubytování od večera a jelikož jsou dálnice ve Francii značně zpoplatněné, jeli jsme po okreskách a projížděli ty nejmenší vesničky. Byla to krásná cesta. Občas se stavit ve vesnické pekárně pro čerstvé pečivo, pokochat se a vyrazit dál. Cesta proběhla bez jediné komplikace (na kachně). Doprovodné vozidlo se nechtělo na parkovišti odemknout. Ta elektronika!!! Cestou na jih jsme začali potkávat čím dál víc veteránů. Někteří byli turisté, ale mnoho z nich byli místní staříci, kteří tato auta využívají, stejně jako naši důchodci své favority na denní ježdění. Ti nám na zběsilé mávání neodpovídali, spíš se podivili který známý to byl, že takhle mával. 

  

Po Provence jsme najezdili během 5 dní cca 600 km. Navštěvovali jsme historická kamenná městečka jako je Gordes, Bonnieux, Lourmarin, Avignon a další. Ale nejkrásnější na celé oblasti jsou ty nekonečné pláně levandule. Když stáhnete střechu a projíždíte kolem polí, tak je krásně cítit svou typickou vůní. A ještě k tomu levandule + kachna je skvělá a fotogenická kombinace! V oblasti Provence jsou velmi tradiční a zakládají si na lokálních trzích, takže každý den se konají trhy v různých městech, či vesnicích, proto je dobré si nastudovat před cestou tam, který den je člověk najde kde, protože je to opravdu zážitek! Jezdí tam všude spousta veteránů, ale nejvíc kachen. Těch jsme viděli během těch pár dní cca 50.

  

Cesta zpět probíhala úplně stejnou cestou. Z Besanconu jsme vyjížděli o 30 minut dříve, než doprovodné vozidlo a i tak nás dohnali až po 400 km. Projeli kolem nás a doma byli jen o půl hodiny dřív než naše část výpravy. Ono když už si to člověk potom osahá trochu a nebojí se, tak ta kachna udrží rychlost 100-110 bez problémů (čti dlouhých/prudkých kopců). Před koncem Německa cestou zpět jsem si řekl, co kachna asi tak zvládne a zkusil jsem na to pořádně šlápnout. Nebyl provoz a byl dlouhý kopec, i když s omezením na 120. Ručička tachometru ležela úplně vpravo a nemohla dál a jen na navigaci to přibývalo. Nakonec jsme zvládli i 130 km/h. Všechno se klepalo (jeli jsme bez okýnek, střechy) a nejvíc asi já, ale byl to zážitek. Tímto nikoho nenabádám k překračování zákonů, na druhou stranu bych rád svou první pokutu za rychlost dostal z německé dálnice s naší Kachnou.

  

Kachna zvládla 3104 km během 9 dnů bez jediné poruchy, nebo zaváhání. Byla to nejkrásnější dovolená, protože cesta byla cíl, a tak to má myslím být. 

Děkujeme celému týmu Jesenice za přípravu! :)

Jan Forejt

 

 

 
 
 
 
 

Sraz majitelů a přátel 2CV 2017 ČR - Dolní Bukovina 15.- 18.6.

Zveme všechny příznivce i majitele 2cv, jejích derivátů, ale i majitelé jakéhokoliv starého Citróna od roku 1919 do modelové řady GS. Vytáhněte své A, B, C, DS, 7, 11, 15 CV, SM, HZ, HW či jiné modely a přijeďte se pobavit s kachňákama.

PROGRAM:
15. 6. čtvrtek
- 10.00 - příjezd
- 11.00 - přípravné a stavební práce
- 18.00 - porada, jednání k organizaci, grilování

16. 6. pátek
- 9.00 - schůzka organizátorů
- 10.00 - přípravné a stavební práce
- 15.00 - příjezd účastníků srazu
- 20.00 - večerní program – zahájení - seznámení s programem
- Hudba, divadlo, pódiová vystoupení ve vlastní režii - pozorně čtěte a včas se přihlašte! POZOR - posádka, dvojce nebo jednotlivec z posádky, který se zúčastní večerního vystoupení obdrží speciální výhodu. ( je nutné se předem zaregistrovat a domluvit podrobnosti a součinnost všech učinkujících) nejpozději do 30.4.2017
- promítání – kvíz
- registrace do soutěží, zahájení turnaje v Petanque

17. 6. sobota
- 8.30 - dopolední program pro děti i dospělé
- dílny pro děti a dospělé, sportovní soutěže
- jízdy zručnosti v 2CV, volejbal, plavání
- petanque – turnaj
- 12.00 - obědová pauza
- 13.00 - výlet jako orientační jízda
- 15.00 - pokračování dopoledních programů
- 20.00 - večerní program, vyhlášení - rozdání cen, živá hudba

18. 6. neděle
- 09.00 - dokončení a ukončení akce společné foto pro časopis veterán

změna programu možná - sledujte budeme upřesňovat

Stravování a občerstvení zajištěno. Nabídku zveřejníme předem. Čerstvé pečivo k snídani. Grilování. Speciality.

Ubytování:

Stany
Kemp u Hrocha
Prioritní ubytování je ve vlastních autech, stanech a karavanech v kempu U hrocha v Dolní Bukovině.
http://www.koupaliste-bukovina.cz/#utm_source=firmy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-12949810

Chatky
Komu nevyhovuje ubytování ve stanech, tak je možné objednat chatku nebo pokoj v jedno hvězdičkovém penzionu Naveta přes ulici, vzdáleném 50 metrů nebo dvě chatky v kempu.

Penzion NAVETA
Kontakt chatky a pokoje Naveta: paní Markéta 777/343 415, pan Zoufalý 606/603 468
fantovamarketa@seznam.cz http://penzion-naveta.webnode.cz/

Chatky v kempu
Kontakt chatky v kempu: slečna Martina 777 074 998

Hotely a farmy
www.hotelmalypivovar.cz
www.farmaptyrov.cz
www.hoteluhroznu.cz


Ostatní potřebné informace:
Lékařská služba první pomoci

Mnichovo Hradiště
Výjezdová základna
Tel. centrála středočeský kraj 800 888 155

Mladá boleslav
Tel: 326 742 251
Po-pá 17:00-22:00
So-ne 8:00-20:00
V.Klementa 147
293 50 Mladá boleslav
Stav ohrožující život 155 Oblastní nemocnice Mladá Boleslav

Turnov
Tel: 481 446 341
Po - Pá: 17.00 - 22.00
So, Ne, Sv 8.00 - 20.00
Panochova nemocnice Turnov, s.r.o.
28. října 1000
511 01 Turnov

Vjezdné nebo vstupné:

Účastník, který nocuje minimálně jednu noc:
při platbě předem na účet 385297369/0100 za účastníka 250,- Kč
při platbě na místě za účastníka 350,- Kč
Děti do 18 let zdarma
Denní návštěvník 100,- Kč

Prosíme, zaregistrujte se do 31.5. 2017 e-mailem na 2cv.club.jesenice@seznam.cz - napište model auta, registrační značku, jména členů posádky nebo alespoň řidiče plus počet , dále jestli nocujete nebo denní návštěva, potvrďte zda se účastní alespoň jeden z posádky pátečního vystoupení.
Pokud se posádka zúčastní programu nějakým vtipným číslem - divadelním, básnickým, hudebním získá po vystoupení odměnu.

Informace o 2CV CLUB Jesenice

 2CV CLUB Jesenice

Klub příznivců a majitelů vozidel Citroën 2CV

Další informace můžete také sledovat na Facebooku

 

 
 
 
 
 

10 - 11. Června 2017 - Pozvánka na LEGENDY

Zveme vás na LEGENDY, největší motorostickou show letošního roku. Jako každoročně budou vystavovat své unikátní Citroeny

členové ze  všech našich Citroen klubů a to již tradičně v sekci Francouzských vozů. Přijďte se podívat!

 
 
 
 
 

Upoutávka na LEGENDY - video z našeho plácku 2016

Upoutávka na LEGENDY - video z našeho plácku 2016, s rozhovorem Tomáše Nerudy

 
 
 
 
 

Citroen DS - Automobilová ikona

Exkusivně máte možnost shlédnout moc pěkný 30 minutový film z produkce SWR.

 
 
 
 
 

Nový Citroen Type H - 70 výročí HY Van

 Spolupráce designéra Davida Obendorfera s Fabriziem Caselanim, majitelem italské firmy FC Automobili vyústila k netradiční ůpravě Citroenu Jumper.

Představený automobil je poctou k 70 výročí výroby modelu H Van, který svým zpusobem změnil pojem užitkového automobilu.

Prohlížíte si skutečný automobil, který bude vyroben v limitované sérii 70 vozidel.

 

 


 

Oficiální stánky s originální GALERIÍ můžete navštívit ZDE:

 

 
 
 
 
 

Školení techniky 2CV - 9. Lekce - 4.3.2017

Dne 4.3. 2017  od 9:00 do cca 13:00 budeme pokračovat 9. lekcí školení techniky 2CV. Cena podle počtu účastníků. /cca 200,- Kč/

Je nutné se předem zaregistrovat e-mailem. Připravte si dotazy a témata.

 
 
 
 
 

Školení techniky 2CV - 8. Lekce - 4.2.2017

 

Dne 4.2. 2017  od 9:00 do cca 13:00 budeme pokračovat 8. lekcí školení techniky 2CV. Cena podle počtu účastníků. /cca 200,- Kč/

Je nutné se předem zaregistrovat e-mailem. Připravte si dotazy a témata.

 

 

 
 
 
 
 

Moje setkání s Citroeny 2CV: Karolína Hornová - Další kilometry s 2CV: Auto, co nikdy nezabloudí

Další kilometry s 2CV: Auto, co nikdy nezabloudí

Nemůžu si pomoct, ale nejlepší čištění hlavy je pro mě jízda. Někdo k tomu potřebuje uběhnout deset kilometrů, někdo se jde zřídit do posilovny, někdo bloumat po obchodech a skončí někde nad kafem a sladkým dortem. Já k tomu potřebuju silnici, nějaký aspoň trochu rozumný počasí a dopravní prostředek. Je jedno, jestli je to kolo, vespa nebo (v poslední době především) můj Citroën 2CV. Prostě se sebrat, jet, pozorovat ubíhající bílou čáru a dění kolem cesty, které v jednom kuse necháváte za sebou a jste zvědaví na další. Soustředit se na řízení a nepřemýšlet nad tím, co stejně neovlivníte.

Řidič v plném soustředění na jízdu snaží se o křečovitý úsměv, jsa si vědom, že je fotografován.

Dřív jsem měla pocit, že když někam jedu, musím taky někam dojet. Teď jsem poznala, že nemusím. Naopak je mnohem lepší, když ani nikam dojet nechcete – stejně nakonec někam dojedete. Na kole to moc nedělám, tam si cestu plánuju, protože kdybych se jela jen tak ztratit, hrozilo by, že bych za á nepotkala žádnou hospodu a za bé, že bych dojela do takový díry, že bych se zpátky musela vracet několikanásobně delší trasou, než bych chtěla. Nebo co hůř, tou samou cestou nazpátek, což je největší vopruz. To dělám jen, když jedu tréninkových třicet kilometrů do Únětic a zpátky:

Cyklista a účastník silničního provozu, riskující jízdu pod vlivem a odebrání řidičského průkazu.

V autě – aspoň donedávna jsem si to myslela – se mi nemůže stát nic nepředvídatelného. To jsem ale ještě nevlastnila tu hromadu zábavy a nespolehlivosti, jak moji kachnu nazval jeden známý. Za ten necelý měsíc, co to já a kachna spolu táhnem, jsem zjistila spoustu věcí, který ale neberte jako odstrašující příklad, ale spíš jako lákadlo pro všechny, kteří by snad taky plánovali pořídit si podobný vrak.

  • Koupit si takový auto a myslet si, že se v něm nebudete muset hrabat, je přinejmenším bláhové. Takže jo, aspoň ještě unosím svoje první levisky, který mám od patnácti a jsou mi velký (promiňte, dámy), ale bylo mi je líto vyhodit. Jako monterky mají pořád styl. A k večernímu vínu jsem odložila módní časopisy a pročítám servisní manuály. Ne, nechápu pořád nic, ale už zvládám konverzace o karburátoru na úrovni mírně pokročilého mluvčího.
  • Už pouhé rutinní úkony, jako zavírání dveří, manipulace s okénky, zpětnými zrcátky, topením nebo sedačkami vyžadují úplně jiný přístup. Když si za jízdy otevřete (rozumějte odklopíte) okékno a pak vám nejde zavřít, dostanete buď zánět středního ucha, nebo budete muset otevřít dveře za jízdy a sklo připlácnout rukou zvenčí. Když cestou nadáváte, že je vám zima na nohy, zkuste se podívat do trubek, které vedou teplo od motoru (rozumějte topení). Může se stát, že v nich leccos najdete, třeba plastové víčko od spreje, které sloužilo patrně jako (zapomenutý) regulátor teploty v letních měsících. Zpětná zrcátka se za rychlé jízdy automaticky sklápějí, což se děje jednak proto, že jsou uvolněná, jednak proto, že jsou neoriginální (rozumějte z motocyklu Simson).
  • To auto si dělá, co chce. Zvlášť při startování. Ale nehledejte v tom logiku. Jednou nejde nastartovat, protože jste to ulili, jednou proto, že jste to neulili, jindy při teplým motoru, za další při vychladlým motoru. Zpozorovala jsem ale, že nejvíc se mu nechce, když jedu sama. Jakmile mám s sebou spolujezdce, naskakuje jako hodinky – asi jenom proto, aby se ukázalo, že to umí, a že ta blbá blondýna s růžovejma vlasama, co se tváří jako můj řidič, mě za zády jenom prachsprostě pomlouvá. Takže z ní teď pěkně udělám blbku. To má za to, že se ještě pořádně nenaučila se šaltpákou.
  • Není to pravda. Řadím jako bůh. Pokud ovšem nedojde na jedničku, tu ještě musím vychytat.
  • Když uvíznete v koloně a chcete se podívat, proč to sakra stojí, nemusíte vylézat z auta jako trotlové, ale jen elegantně odklopíte střechu a postavíte se na sedačku. Po zbytek času se zaměstnáte zpětným upínáním střechy a strachem, že už nenastartujete, a kolonu budete tentokrát způsobovat vy.
  • Jezdit se spolujezdcem je větší zábava. Krom toho, že roztlačí, když je potřeba, může – jak jsem zjistila – ovládat všechny ty čudlíky, na který nemám při plném soustředění na řízení čas: spínač stěračů, přepínání topení, zasouvání ruční brzdy, na kterou vždycky úspěšně ujedu minimálně první kilometr, a v kritických případech i plyn – to když vám to zase začne chcípat na neutrál a je potřeba to neustále túrovat, jinak nedobrovolně prostojíte dva cykly na světlech u výjezdu z tunelu a za blbku nejste jen díky tomu, že máte takový krásný starý autíčko.
  • Stěrače stírají, ale musíte se je naučit používat. Vždycky je lepší hledět na cestu přes lehce orosené sklo než přes rozmazanou vrstvu vody. (Zkoušeli jste někdy koukat přes luxfery?) Rada tedy zní: stěrače pouštět až v nejkritičtějším momentu a vypínat tehdy, není-li třeba se stoprocentně soustředit na řízení. Samozřejmě nepadají automaticky dolů, to byste chtěli moc, ale zastaví se tam, kde se jim chce. To musím taky ještě vychytat. A ten ostřikovač taky časem najdu…
  • Citroën 2CV je auto, na který se všichni smějí, všichni na něj mávají a všichni na parkovišti ho oblejzají. Takže si můžete svých pět vteřin slávy užívat i tehdy, když slavní nejste a nikdy nebudete. Velká výhoda – snižuje to frustraci, zahání podzimní deprese a je to vhodné jako terapie pro jedince s nízkým sebevědomím. Latentní exhibicionisti jako já ocení fakt, že s autem můžou sbírat obdivné pohledy, ale zároveň nebýt tak úplně vidět a mít možnost rychle ujet už při objevení prvních příznaků sociální fóbie z přemíry čumilů. Pokud se vám teda podaří nastartovat.
  • Citroën 2CV je jedno z těch aut, která vyrábí benzín do zatáčky. Můžete s ním jezdit celý den, projet půlku Středočeskýho kraje, a ručička benzínu nijak výrazně neklesne. Ba co víc, v pravotočivých zatáčkách se vždy přiblíží indikátoru plné nádrže. Tento efekt bych nicméně radila nepřeceňovat.
  • Citroën 2CV je ideální auto na rande a vůbec na to, jet se s ním jen tak někam ztratit i za cenu toho, že se někdy přece jen budete muset vrátit domů a do reality. V jakýmkoliv jiným byste si už po půlhodině ježdění „tady rovně a támhle třeba doprava“ připadali jako magoři, ale v kachně je to jinak. Kachna je Prostě svoboda. Liberté toujours. Ještě si k tomu zapálit gauloisesku a zavzpomínat na časy, kdy byl svět ještě v pořádku. Teď ale není, protože zrovna z toho mýho auta někdo vymontoval popelník.
  • K výše zmíněnému se váže ještě další výhoda. Jsem člověk, který zásadně nikdy nezabloudí, a pokud ano, tak aspoň dělá, že nezabloudil. Nikdy se nesnížím k tomu, zeptat se na cestu kolemjdoucích, i kdybych měla jezdit v kruhu půl dne. Jak jednou říkal Pavel Trávníček, majitel a řidič bouráku Rolls-Royce: „Rolls-Royce se nikdy neporouchá a pokud ano, musíte dělat, že se to nestalo.“ S kachnou zase nebloudíte a když… Je přece jasný, že jste si tu polní cestu chtěli projet schválně, vždyť na to je to auto dělaný!
  • Nejlepší jsou retardéry. Když na ně vlítnete optimální rychlostí, auto se za nimi ještě tak pětkrát zhoupne. Tento efekt lze ještě umocnit synchronizovaným nadskakováním všech pasažérů. Čím víc jich je, tím je samozřejmě větší zábava.
  • Pořád nevím, k čemu je tak polovina ovladačů na přístrojovce, ale už vím, k čemu je ta plocha s kovovým kolečkem vedle volantu: abyste si tam magnetem přidělali multifunkční analogové zařízení, sdružující indikátor zapnutých světel, ovladač sytiče a ruční brzdy a parkovací asistent:

Multifunkční analogové zařízení v praxi

 Autor: Karolína Hornová

 
 
 
 
 

Školení techniky 2CV - 7. Lekce - 7.1.2017

Dne 7.1. 2017  od 9:00 do cca 13:00 budeme pokračovat 7. lekcí školení techniky 2CV. Hlavní téma ještě upřesníme. Cena podle počtu účastníků. /cca 200,- Kč/ Je nutné se předem zaregistrovat e-mailem. Připravte si dotazy a témata.

 

 
 
 
 
 

Výrobní a montážní linky 2CV ve světě - Argentina 1958 - díl 4.

V minulých dílech jsme se zastavily na Madaskaru, potom v Iránu, ve Vietnamu a nyní se podíváme do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny.

Už roku 1925 získal Jack Vengerow první zastoupení Citroënu a Voisinu. Jeho podnik o rok později vystavoval na osmém autosalonu v Buenos Aires celou škálu citroenů, které s úspěchem prodával. V 30. letech svěřila automobilka reprezentaci jiné společnosti. Po válce zastoupení znovu přeorganizovali. První 2CV z Francie i Belgie importovala roku 1958 do Argentiny společnost Staudt y Cia. Kachny sklidily velký úspěch především ve městech. Šéfové nebývale rychle došli k rozhodnutí vyrábět zde jak osobní, tak rozvážkové 2CV. 25. března 1959 vznikla společnost Citroën Argentina AS, která nachystala pětiletý investiční plán v celkové výši 8,25 milionů dolarů. První učiněné rozhodnutí bylo, že se nevydají cestou montáže ze zámoří importovaných dílů, nýbrž celá auta uzpůsobená lokálním podmínkám budou vyrábět v Argentině. Začali pečlivým plánováním. Spočítali, že k výstavbě továrního areálu budou potřebovat 15 měsíců. Za další 4 měsíce již musely z bran vyjíždět nová auta. Mateřská továrna přitom byla ochotna akceptovat časovou odchylku ±10 %. Bylo zdůrazněno, že dodržení časového plánu spuštění sériové výroby, navzdory těžko předvídatelným komplikacím, bylo pro zámořské aktivity velmi důležité. Zpoždění mohlo vyvolat dramatické zvýšení vývozních poplatků a cel. Francouzská vláda si snažila ohlídat domácí zaměstnanost a zamezit daňovým únikům. Zahraničním továrnám proto věnovala velikou pozornost. Dbala na přesné počty vyvážených strojů, výrobků a jejich přiměřenosti chystané zámořské výrobě. Položky k expedici byly deponovány v celních skladech a vydávány po uhrazení poplatků a kaucí. Pro zjednodušení procesu exportu dopravovaly zařízení  lodě plující pod argentinskou vlajkou.  Nedodržení této zásady znamenalo, že se vývozce vystavuje riziku pokuty ve výši až do 15 % hodnoty naloděného zboží. Protože šlo o byrokraticky komplikovaný proces velmi náročný na logistiku, Citroën zřídil v Saint-Denis speciální středisko, kde se plánovaly, optimalizovaly, vystrojovaly a balily zámořské zásilky.

    

Nejprve zbudovali pobočný závod EMECA (Establecimiento Mecanico Jeppener) ve městě Jeppener asi 80 km od Buenos Aires, jehož úkolem bylo obrábění brzdových bubnů, hnacích hřídelí, hřídelí, ozubených kol a dílů převodovek, výroba olejových čerpadel, ventilátorů, jehlových ložisek, světlometů, přístrojových desek, výplní dveří a kapoty. 18. února 1960 zde pokřtili první Citroën narozený, byť zatím v náhradních prostorách,  v Argentině. Šlo o 2CV AZL.  Citroën koupil stejného roku 75 hektarů pozemků v Barracas, průmyslovém předměstí Buenos Aires, a bezodkladně započal s výstavbou velikého průmyslového komplexu. 31. května 1960 již stály dvě haly o kryté ploše 35 000 m2, další budovy následovaly. První auta ještě měla některé díly dovezené z Evropy. Před koncem dekády již Argentinci disponovali sítí 450 místních subdodavatelů. Jenom 5 % součástek se muselo dovážet. Citroën Argentina zaměstnával počátkem 70. let 2200 lidí, z toho tisícovku EMECA. První argentinské 2CV se podobaly evropským. Osobní Kachny vyráběli bok po boku s dodávkami. V květnu 1961 dostaly upravenou kapotu motoru s pěti žebry. Argentinské Kachny se vyznačovaly nápadným pochromovaným předním nárazníkem s přehnaně vysokými svislými členy, spojenými nahoře trubkovou pochromovanou hrazdou, na bocích propojenou obloukovými sekcemi s hlavním tělem nárazníku, uprostřed prolomenou dolů ve tvaru V. Během roku 1964 nabídli praktické vylepšení osobních 2CV – poslední, třetí boční okénka bylo možno pootevřít a větrat kabinu. Jinou zajímavostí stejného roku byl 2CV Pick-up vyráběný v menších sériích. Od francouzského se nelišil ani 2CV AZAM s motorem 18 k, objevivší se v březnu 1966. V roce 1967 přidali další speciální příspěvek pohodě posádky, napůl otevíratelná skla zadních dveří. V listopadu 1969 debutoval model 3CV AZAM s motorem 602 cm3, (32 k). Záď novinky odpovídala zádi Dyane včetně obdélníkových zadních svítilen. Obdélníkové raménkové ukazatele směru vidíme i vpředu. Osu přední kapoty krášlila podélná chromová lišta a pod ní dvojitý stříbrný šíp. Maska chladiče byla též pochromované se třemi vodorovnými příčkami. V březnu 1970 skončila výroba rozvážkových 2CV AZU s pevnými boky a AZUB s okny v bocích. Nahradily je 2CV Fourgonnette AK 350 s větší nástavbou a motorem 3CV. Tehdy se začaly všechny dveře osobních 2CV otevírat směrem dopředu. Automobilka rozšířila výrobu o Ami 8 Club s karosérií sedan a oproti Evropě i o kombi. Break dostal zkrutný stabilizátor přední nápravy a ramena závěsů kol většího průměru. Také Ami 8 mělo lokální, velmi vyvinuté svislé členy nárazníků a evropské kliky dveří. Roku 1971 začali v Argentině vyrábět i Méhari. Od evropských se lišilo skelným laminátem karosérie dodávané uruguayskou společností Dasur. O rok později vydala vláda nařízení o snížení cen automobilů.

  

Továrna reagovala modelem 3CV AXN Écomique, podobným francouzskému 2CV Spécial. Také přišel o třetí boční okna a dostal nárazníky v barvě karosérie. Roku 1973 debutoval opačný 3CV Prestige se zádí hatchback à la Dyane ale navrženou chilskou pobočkou. Ami 8 se roku 1974 objevilo s novou maskou chladiče s trojicí vodorovných pochromovaných příček. V roce 1977 zjednodušili značení modelů: z 3CV Prestige se stal 3CV a z Ami 8 Club Ami 8. V listopadu 1977 se objevil Ami 8 Élysée, vrchol typové řady. Vyznačoval se masivními pochromovanými bočními lištami s ochrannou pryží ve spodní části boků, opěrkami hlav předních sedadel, popelníky i vzadu a speciální, temně zelenou barvou. Roku 1978 reorganizovali výrobní program a uvedli na trh užitkový AK 400 Fourgonnette. Kabinu vyráběli v Buenos Aires. Šasi vznikalo v Argentině, ale montáž si vzala na starost uruguayská společnost Mordec a generovaný zisk končil v Belgii. 3CV přejmenovali na M28 díky novému motoru, k němu se přidala nabídka módních jasných barev, například kanárkově žluté nebo jasně červené, a kola odlehčená kulatými otvory. Na plastové černé masce chladiče zářil pochromovaný dvojitý šíp. Černé byly i nalepené pruhy na bocích a zádí – tam s vepsaným štítkem M 28. V Uruguaji pokračovala výroba Méhari II, nyní s oranžovými širšími koly a pneu. Roku 1979 se i při čtvrtinovém zvýšení produkce zhoršila ekonomická situace závodu natolik, že k poslednímu dni roku Citroën Argentina SA zastavil veškerou činnost a přešel do likvidace. EMECA pokračovala v montáži AK 400 ve spolupráci s Nordexem a na základě objednávek společnosti Entel. Dvouválcové citroëny byly v Argentině nesmírně populární a oblíbené pro jednoduchost, spolehlivost a hospodárnost. Francouzská matka založila novou obchodní společnost Automoviles Citroën SA, která se výhradně zabývala dovozem hotových vozidel, náhradních dílů a poprodejním servisem ve starém areálu v Barracas. Do nové firmy vložil kapitál Citroën a místní továrna Daher-Boge, dodavatel tlumičů argentinským automobilkám, Citroën nevyjímaje. Zdá se, že by všechno mohlo jít dobře, nebýt válečného konfliktu o Falklandy. Import automobilů byl znemožněn. Za dvacet let existence se argentinské závody staly druhými největšími zahraničními výrobci Citroënů s 223 443 auty za španělským Vigo a před Velkou Británii. Roku 1982 přejmenoval inženýr Eduardo Sal-Lari svůj podnik Daher-Boge na společnost Industrias Eduardo Sal-Lari, zkratkou IES. Povolal do služby bývalé zaměstnance Citroënu a znovu se pustil do výroby Citroënu M 28.

  

Jeho výtvor, představený v dubnu 1983, se jmenoval IES 3CV M 83. Vyráběli jej v počtu 7 aut denně. Nestačili uspokojovat zákazníky. Proto Eduardo Sal-Lari už v květnu položil základní kámen úplně nového závodu na pozemcích bez jakýchkoli sítí, vzdálených 90 km od Buenos Aires. 22 600 m2 koupil od společnosti Mercedes. Za čtrnáct měsíců, v listopadu 1983, znovu zahájili nyní již pirátskou výrobu nestárnoucích pomocníků 3CV Fourgonnette AK, pojmenovaných IES Carga, a také Méhari, v jejich interpretaci IES Safari, což bylo první auto, které bylo vyrobeno v nové továrně. V roce 1984 přejmenovali 3CV na M 84. Jak vybavovali novou továrnu stroji, stoupala roku 1985 produkce na 35 aut denně. Roku 1986 zastavili výrobu Safari. Místo něho představili IES 3CV America s novou vystouplou přední kapotou, matnou černou maskou chladiče s pěti vodorovnými žebry a předním nárazníkem s integrovanou plochou SPZ ze stejného materiálu. V nárazníku byly i obdélníkové blikače. Nesourodý vzhled novinky podtrhly z blatníků vysazené čtvercové světlomety (z Renaultu 6). Zapalování dostalo magnetický snímač a objevilo se i příplatkové zabezpečení proti krádeži. Za rok vyrobili už 10 000 vozů IES, (jubilejním byl červený 3CV America). V dubnu 1987 se objevil ještě „argentinštější“ model IES Super America, zajímavý tím, že rezignoval na tradiční podvozkovou plošinu Citroënu a použil klasický podvozek s centrálním nosníkem. Auto doslalo lichoběžníkové závěsy kol s příčnými listovými pery. I když se majitel firmy všechny snažil přesvědčit o modernosti nového řešení, ve skutečnosti se snažil utajit nemožnost si obstarat platformy Citroën. Přední brzdy přemístili ke kolům. Super America dostala větší přední sklo, protože zmizela tradiční větrací žaluzie pod jeho dolním rámem. Nová byla i přístrojová deska. Řadicí páka vycházela z podlahy. Hezčí nové sedačky potáhli tvídem. Stejné změny se dotkly furgonu IES Carga Super America, také poháněného motorem 602 cm3, (32 k) přes čtyřstupňovou manuální převodovku. Konstruktéři využili šasi nového carga k přípravě zcela nového rozvážkového vozidla schopného dopravovat řidiče, závozníka a zboží o hmotnosti až 500 kg. Auto dostalo jiné, posílené zavěšení kol a jeho vzhled ztratil ono chaotické latinskoamerické baroko. Hranatou dodávku se zvýšenou uzavřenou nástavbou bychom klidně přijali i v Evropě. Její plastová karosérie, zesílená skelnými vlákny, pocházela z Uruguaje. Novinku pojmenovali Gringa. Vedle zmíněné podoby nachystali také pick-up a velmi hezké šikovné turistické pětimístné třídveřové kombi se dvěma páry velkých a předních větratelných oken. Smutnou pravdou zůstalo, že unikátních vozů postavili jenom šest nebo sedm. Plán zakladatele spočíval v tom, že Gringa se stane „argentinským národním vozem.“ V dalším kroku se budou jeho modifikace stavět i v dalších zemích Latinské Ameriky. Inženýr Oreste Berta mu již chystal nový plochý dvouválec 632 cm3, (40 k), vymodelovali laminátovou maketu karosérie zcela nového auta. Veškerá očekávání uťala hluboká ekonomická krize. Podnik IES dne 28. prosince 1989 skončil. Další obnovení výroby v novém podniku PSA roku 1979 je zcela mimo náš záběr. Pro shrnutí tedy mezi lety 1982 až 1989 vyrobili celkem zhruba 17 000 různých vozů IES.

  

 
 
 
 
 

Moje setkání s Citroeny 2CV: Karolína Hornová - První kilometry s 2CV

První kilometry s 2CV: Auto s charakterem

 První kilometry s novým starým autem jsem natočila v Liberci za tradičně hnusného počasí při zkušební jízdě, po které jsem se měla rozhodnout, jestli kachnu koupím. Popravdě jsem byla rozhodnutá už předtím, ale to by bylo netaktické v tu chvíli přiznat. „Tak a teď vy. Sedněte si do toho a jeďte.“ Pocit jak na první hodině na autoškolním trenažéru, kde jsem zabila asi dvacet virtuálních pasažérů. Horší. Tohle bylo na silnici a kolem jezdili živí lidi. „Klid, dejte si tam jedničku, to půjde.“ No dobře. „Ne, to je zpátečka.“ Aha, tady je to úplně obráceně. Jednička k sobě doleva. Zaskřípění převodovky. Sakra, nejdřív doleva a pak k sobě. Sakra, kam je doleva?! Paniku vystřídá euforie z toho, že se mi povedlo to rozjet. „No vidíte, jak vám to jde. To auto pozná, že ho řídí citroënista.“ Cena útěchy, která v momentu, kdy někomu šrotujete převodovku, opravdu potěší.

Spolujezdec (a za chvíli už bývalý majitel) mě naštěstí naviguje, a to – znovu naštěstí – úplně ve všem. Tady už brzděte. Dvojka rovně dopředu. Tady dáváte přednost. Tady budou tři zatáčky. Pozor, paní se psem na přechodu. Neutrál! Jednička doleva k sobě. Přeřaďte si. Vytočte to. A teď tam zkuste tu čtyřku…a je tam, super! Pán zjevně pochopil, že nejstarší auto, které jsem kdy řídila, byla felicie z roku ´96. Připadám si napůl jako cvičená opice, napůl jako posluchač na komentátorském stanovišti na hokeji. Ale hrozně mě to baví. Projedu celý Liberec a okolí, milion zatáček a kopců i ďábelský trojitý kruháč s přezdívkou liberecký sněhulák. Teď už je sice jen dvojitý, ale zabloudíte na něm stejně. Zastavuju u garáže téměř bez ztráty kytičky.

Nakonec jsem naštvaná, že domů musím jet svou cé čtyřkou. Její interiér mi najednou připadá jako kokpit vesmírné lodi a volant točím jedním prstem. Pohoda, nuda. Další jízda se koná za týden, ale ta je mnohem lepší. Jednak se v Liberci udělalo po roce zase hezky a pak…auto už je moje, i když pořád s libereckou značkou. To skýtá dvě stránky: Místní na mě nepokřikují jako na Pražáka, ale zároveň mě považují za místní. Což se v případě, kdy podesáté hledám výjezd z města, zběsile přitom kvrdlajíc šaltpákou ve snaze najít správnou rychlost, úplně nehodí.

První cesta vede na Ještěd, kde mi to na parkovišti pod výjezdem nahoru nestartuje. Parkuju navíc šikovně hned nad srázem, takže musím auto roztlačit nejdřív dozadu a navíc v děsu, že to neutáhnu a slítneme ze srázu všichni. To je moment, kdy si ověřuju, že kachna se tlačí líp než moje vespa. Volám teď už bývalému majiteli, který kvůli mně nemůže odjet na chalupu. Měníme svíčky a jedeme. Výzva v podobě výjezdu na Ještěd dopadá dobře. Během cesty dosahuje satisfakce i moje exhibicionistické já: všichni koukají. Ale opravdu všichni, na parkovišti se někteří baví a chtějí fotit. Mých prvních (a zdaleka ne posledních) pět vteřin slávy, které ve skutečnosti nejsou moje, ale toho auta. Ale stejně si je užívám.

Štastně v cíli. A dolů už to kdyžtak roztlačíme…

Dneska už mě čeká „jen“ cesta domů do Špindlu, kde plánuju mezipřistání před cestou do Prahy. Máma jede v našem autě za mnou a já mám hned několik starostí: soustředit se na nelehké řízení, dávat pozor na chodce (což s tímhle vehiklem tak nějak zapomínám a počítám s tím, že uskakovat z cesty budou automaticky oni), sledovat vybíjející se navigaci (která se na předním skle kachny vyjímá jako ona pověstná tarantule na piškotovém dortu) a navíc neztratit mámu. Všechno se daří do doby, než se navigace vybije v nejkritičtějším momentu uprostřed tanvaldských hvozdů. Jedu za nosem ve směru, kterým si myslím, že by mohl Špindl ležet. A cestu si mnohem víc užívám! 2CV je prostě auto jako dělané na to se s ním jet jen tak někam ztratit.

Když do Špindlu nakonec dorážíme, budíme pozdvižení. Mezi všemi těmi miliónovými auty je to pro všechny zjevně nevídaná změna. Parkuju v moderní garáži za sousedovou terénní čtyřkolkou a vypadá to přinejmenším vtipně. Ohlušující siréna alarmu a nápis na displeji Vypněte motor a opusťte garáž mě ujišťuje, že tohle auto je prostě z jiný doby. Garáž s jeho náloží výfukových emisí nepočítala, ale já už se učím přemýšlet jako před padesáti lety. A doufám, že spolu budeme zamořovat ovzduší ještě hodně dlouho.

I ve Špindlu se dá nalézt pozadí, odpovídající době výroby i stavu automobilu…

***

Do Prahy jedu po dálnici. Samotnou by mě to za boha nenapadlo, ale původní majitel mi připomíná, ať si nezapomenu koupit dálniční známku. Tak když to říká on… Po D10 se řítím úctyhodnou rychlostí až 120 kilometrů v hodině a z motoru se ozývá ohlušující řev. Autorádio by tady fakt nemělo smysl. Zachraňují mě sluchátka – jednak s nimi trochu slyším muziku a jednak mám pocit, že ten motor o trošku míň řve.

Na výletě i po cestě domů mně dochází spousta věcí. Třeba že když to nestartuje, není to žádná tragédie, a už vůbec ne taková, jako u nových aut. Prostě to roztlačíte, hodíte tam dvojku a ono to chytne. A příště už třeba nastartujete. Anebo taky ne. Pro všechny případy je lepší parkovat z kopce. To auto si totiž tak trochu dělá co chce, a nikdy s ním nemáte jistotu. Už tři lidi nezávisle na sobě mi řekli, že to je známka toho, že má charakter. Něco na tom bude. Časem zjišťuju, že hysteráky a nervy nepomůžou, že žádná závada není tak velká, jak vypadá, a že se občas i něco spraví samo – potom, co auto necháte trochu oddechnout.

Když vám to začne chcípat na neutrál, tak to taky není žádnej průser, pokud ovšem zrovna nemáte před sebou ještě sto kilometrů, průjezd do centra Prahy a hlavně nervy v kýblu jako já.  V hlavě už si plánuju trasu, která bude co nejvíc z kopce a s co nejmenším počtem semaforů. Na světlech potím krev, přešlapuju levou nohou na brzdu a pravou túruju motor. Řidiči za mnou se dusí a letenští cyklisté nasazují vražedné pohledy. Škodolibě jim mávám. Emisní daň mám zaplacenou a žádnou další pro naši ekočtvrť zatím nikdo nezavedl. Do průjezdu vletím jako cukrář, parkuju a jsem ráda, že to mám za sebou. Jsem úplně vyřízená, ale šťastná. A dokonce ani nezapomínám vypnout světla.

 

 
 
 
 
 

Moje setkání s Citroeny 2CV: Karolína Hornová - A to s tím budete jezdit?

Člověk by si měl plnit svoje sny. Ne o tom jen kecat a utvrzovat se v iluzích postováním motivačních obrázků s citáty na Facebook a Instagram. (Kdo četl mé postřehy z dovolené, asi tuší, že mám na tenhle žánr pifku. Není to tak úplně pravda, ve skutečnosti se mi některé z nich líbí a dost vystihují i můj přístup. Špatně je, když zůstane jen u těch obrázků.)

Každopádně, já mám jednu motoristickou úchylku, kterou v sobě pěstuju už dvacet let. Což není důkaz, že bych byla tak stará, ale že jsem měla dobrý vkus už v raném dětství. Od svých šesti let nutně potřebuju jedno auto. To, o kterým zlí jazykové tvrdí, vzniklo pro francouzský sedláky, aby s ním mohli přejet přes zorané pole, cestou se jim nerozmlátilo to plato vajec na zadním sedadle a ještě se do něj vešli s tím svým kloboukem:

 

To je sice tak trochu pravda, ale pak si jeho vlastností všimli lidi, co si chtěli užívat života:

 

Pokud nějak váháte, tak sedlák rozhodně nejsem a vypadá to, že ani nikdy nebudu. Tedy bé je správně. Užívat já si umím, ale odjazkživa mám pocit, že je fajn, když k tomu máte nějaký dopravní prostředek. Čím šílenější, tím líp. Takže asi chápete, že normální auto po mámě mi nestačilo.

Roky ubíhaly a vždycky se objevil nějaký nový objekt zájmu, třeba Škoda Felicia z padesátých let, kterou jsme si chtěla koupit hned po získání řidičáku. Dokonce jsem měla už koupený manuál a znala celý motor nazpaměť, aniž bych ho kdy vůbec viděla naživo. Nebo chopper, na kterým bych mohla jezdit do školy, na srazy nebo jen tak někam a vypadat u toho drsně. Udělala jsem kvůli tomu řidičák na motorku už v sedmnácti, nechala si dorůst vlasy, aby mělo co čouhat vzadu zpod helmy a nakoupila kožený hadry. A i ta motorka nakonec byla, ale nějak jsme si nerozuměly.

Pokračovalo to vespou, což je láska na celý život a už mám dvě. Ale v mezičase jsem se vždycky virtuálně vrátila k tomu autu, které jsem poprvé viděla někdy v devadesátých létech u sousedky na Vinohradech. V poslední době se sešla spousta faktorů, které mě popíchly k činu: už rok, považte, jsem si nekoupila žádný vehikl, jak říká moje máma. Spousta lidí kolem mě má nebo aspoň chce mít v garáži podobnou šílenost, což dodá kuráž i motivaci. A pak jsou tu ty motivační obrázky o svobodě a plnění snů. A jelikož vždycky preventivně šetřím, abych nemusela šetřit až potom, co se rozhodnu, že něco chci, rozhodla jsem se, že nebudu čekat, až chytím druhou mízu nebo budu mít na důchodu dost času. Ten mám i teď.

Takže to dopadlo tak, že jsem se hned den po návratu z dovolené, po vražedné jízdě jednolitou kolonou napříč Německem, vydala ještě unavená do Liberce, kde je hnusně, i když je všude jinde hezky, a ten Citroën 2CV tam hned koupila. Začalo to inzerátem, který jsem si z nudy zobrazila ještě na dovolené na pláži, hned na něj odpověděla a tři hodiny čekala nad mobilem. Tradiční ženské dilema kdy odepíše dostalo zcela nový rozměr a musím říct, že to byly větší nervy než domlouvání rande. Ale dobře mi tak, když neumím telefonovat.

Odepsal, ale stejně jsem dva dny byla v nervu, aby mi ten kousek nikdo nevyfouk. Model z roku 1980, takže s motorem, který to vytočí i na 110 kilometrů v hodině, se stahovací střechou a v bílé barvě. A dokonce ani ne moc rezatý.

Přesně ten jsem vždycky chtěla. Taková shoda se vám nepoštěstí, ani když chcete koupit nový auto. Jako my před třemi lety, když jsme si mohli vybrat jen bílý, hnědý nebo béžový, zbylý barvy na objednávku a to trvá tak měsíc minimálně, než to z Francie dovezou. Přesvědčuje mě fakt, že původní majitel není žádný koňský handlíř a v garáži má dalších šest kachen. Drahoty se mi povede dělat asi jen pět minut, dokonce pod to auto i znalecky vlezu, ale dál už se jako odborník netvářím, jen kývnu.

(Před cestou jsem totiž sbírala cenné rady, co na takovém autě zkoumat. Před zrcadlem jsem si cvičila všechno od bodání šroubovákem do prorezlé podlahy, přes znalecký výraz při otázce Jak je na tom karburátor až po komentář, že to divný klepání v motoru by mohl být píst a to by bylo teda pěkně v háji. Po příjezdu vzalo samozřejmě toto pětihodinové studium za své, protože jsem usoudila, že před někým, kdo byl s kachnou až někde ve Skotsku, nemá smysl dělat chytrou.)

Do Prahy jedu v euforii, že je něco takovýho vůbec možný a těším se na čtvrtek, až pro auto definitivně pojedu, zaplatím (a fakt to nebude vůbec bolet, i když je to přes sto tisíc) a pak si dám hned nějaký zatěžkávací výlet. A jednou možná i takovýhle piknik!

***

P.S. Výrok zaměstnance pojišťovny, kam si jdu vyřídit povinné ručení, a okdud odcházím jako hrdý prvňáček s pololetním vysvědčením: „A to s tím budete jezdit? A to se nebojíte?“ Už je to tu zas…

 
 
 
 
 

Setkání přátel 2CV - Již tuto sobotu 19.11.2016.

Pro všechny registrované i neregistrované členy, majitele, přátele a příznivce značky.

Sál je kapacitně limitován na cca 100 míst, pokud jste si ještě nezajistily rezervaci, přihlašte se s počtem osob

na email: 2cv.club.jesenice@seznam.cz. Očekáváme bohatou účast z celé ČR.

 

.

 
 
 
 
 

Školení techniky 2CV - 6. Lekce - Již tuto sobotu! 12.11.

Dne 12.11. 2016  od 9:00 do cca 13:00 budeme pokračovat 6. lekcí školení techniky 2CV. Hlavní téma ještě upřesníme. Cena podle počtu účastníků. /cca 200,- Kč/ Je nutné se předem zaregistrovat e-mailem. Připravte si dotazy a témata.

 

2CV schema

 
 
 
 
 

První Citroën Sahara 4x4 v Česku

 Statistický počet Sahar.

Mohu říci, že pokud budeme u nás ve firmě renovovat již druhou 2CV Saharu, tak se asi staneme specialisty na tyto vozy.  Komu se na světě poštěstí stavět více jak jeden kus  když jich je údajně pouze dvacet sedm.  Asi nikomu.

 

První setkání s tímto vozidlem.

 První Saharu jsme stavěli od roku 2004 do roku 2009. Tenkrát  bylo auto dovezeno z Islandu do Německa a majitel po půlročním hledání té pravé firmy k renovaci oslovil právě nás. Totální, ale kompletní vrak. Motory zalité vodou z okapu jak do nich pršelo, převodovky roztrhané na několik kusů, prahy a podlahy visely jak cáry papíru. Když se na to koukám zpětně a vidím dnes některá auta nebo konkrétně Sahary jak jsou zrenovované, tak se nám podařilo postavit opravdu nádherný kousek. Viz foto a film

  

 

Vývoj ceny.

Před deseti roky bylo auto zakoupeno za 9000 Marek a pokud němcům vyměnili marky za eura 1:1 tak budeme tvrdit 9000 euro. Dnes by podobné auto stálo 5x tolik. V té době byla jedna slušná  Sahara dražena za 72000 euro a nyní, resp. Minulý rok na paříském Retro mobile byla vydražena za 172.000 Euro. A pozor žádný extra klenot. Prostě původní omšelé zachovalé auto. Viz odkaz  http://www.artcurial.com/en/asp/fullCatalogue.asp?salelot=2877+++++348+&refno=10553378

 

Nákup Sahary do Čech.

Nový majitel. Do hlavy mu nevidím. Nevím jestli chce jen uložit peníze do auta. Podle mě se do toho zbláznil. Místo večerních zpráv a filmů si pouští film co natočili Libor s Tomášem o Sahaře v hlavní roli s Nerudou a chce také takovou. Má ji mít. Už je tady. Dorazila v noci a je to ta písková. Renovace začne příští rok na jaře.  T.N.

 

  

 
 
 
 
 

Jak jsem málem přišel o kachnu aneb Kamarádi pozor na STK vaší Kachny

Ke koupi prvního Citroena 2CV6 jsem se dostal díky svému kamarádovi Petrovi , když jsem se vrátil z pracovního pobytu v zahraničí. Petr už Kachnu vlastnil a tak jsem se i já krátce po sametové revoluci začlenil mezi Kachňáky. Pořídil jsem si svůj první kousek a nechal si ho, tehdy v Prostějově, kde býval vášnivý Kachňák Ruda, který tam pořádal tehdy populární srazy, zrestaurovat.  Jak čas plynul, tak jsem rozšířil svoje Kachní hejno až na tři kousky a projel s Kachnou i kousek Evropy. Teď jsem se ale vrátil na začátek a mám zase jen svojí jedinou původní „anti-Dolly Kachnu“ a i o ní, vlastně spíše jen o doklady od ní, jsem nedávno málem přišel. Proto bych se rád s Vámi rád podělil o tuto nepříjemnou skutečnost, jako varování. Prostě si dejte pozor při STK !

 

Letos v červnu, jak nám zákon ukládá, vyrazila Kachna na pravidelnou, každé dva roky se opakující technickou prohlídku. Jak jsem spočítal, byla na ní už dvanáctkrát, tak co by se mohlo nepříjemného přihodit. A ejhle ! Nesouhlasilo číslo na rámu s ůdaji v evidenci a technickém průkazu a Kachna se ocitla vlastně bez dokladů. A to na tuto nesrovnalost přišel technik na tom samém místě, kde prodělala moje Kachínka stejnou proceduru už čtyřikrát před tím a bez ztráty květinky. Měl jsem tedy v ruce doklady s omezením na 30 dní a velký problém, co teď ? Ještě, že má člověk „Kachní kamarády“ a tak se našla skulinka, jak věc uvést do pořádku. Ale není to jen tak jednoduché ! Nastal tři měsíce trvající kolotoč…..prostřednictvím dealera žádost dovozci o povolení výměny rámu, fiktivní nákup rámu, vyražení nového čísla náhradní technologií a mezi tím několik různých povolení od dopravního inspektorátu. Vše jsem asi ani přesně nevyjmenoval. Nevím ani, zda by se dobrá věc podařila, kdyby na některých kompetentních místech neseděla Kachnám spřátelená osoba, nebo přímo kamarád. Rád bych tímto všem zúčastněným moc poděkoval. Díky díky díky !

POUČENÍ ! Dříve se údaje takhle důkladně nekontrolovaly a hlavně nefotily, tak si vše zkontrolujte, než bude pozdě. Už se objevily další exempláře s chybama, ale tam se na vše přišlo včas. Holt někdo musel být první.

                                                                                                    Luboš 64-65

 
 
 
 
 
 
 
 

Neruda-Servis s.r.o.
Budějovická 111
252 42 Jesenice u Prahy

tel.: ++420 241 932 456
tel.: +420 241 932 475
mobil: +420 603 802 623
e-mail: eshop.nerudaservis@seznam.cz



CHCIWWWSTRANKY.CZ